10.5cm le FH18/2 Fahrgestell auf Geschützwagen PzKpfw II
Leichte Feldhaubitze 18/2 auf Fahrgestell PzKpfw II (Sf)
Když byli počátkem roku 1942 staženy z frontových tankových jednotek Panzer I, uvolnili se tak prebitečné podvozky a různé další díly k novým samohybnym dělům jako Wespe nebo MarderII.Wespe byla poprve vytvořena roku 1942 firmou Alkett.Byla to lehká samohybná polní houfnice s kanónem 105 mm na podvozku PzKpfw II Ausf F.
Wespe byla postavena na podvozku a použitím dílů Panzer II Ausf F. Nástavba byla nepatrně prodloužena, motor posunut kupředu a podvozek byl posílen, aby absorboval vratný efekt střelby (Geschützwagen II). Houfnice byla do shora otevřené pancéřované nástavby, která poskytovala ochranu posádce a místo pro 32 nábojů. Kanón bylo možno natáčet 17° vlevo a vpravo. 105 mm leFH 18 střílela vysoce explozivní, kumulativní a protipancéřovou municí a maximálním dostřelem 8.400 metrů. Kulomety (7,92 mm MG34) byly používány a vozeny uvnitř bojového prostoru pro lokální obranu. Byly vytvořeny dvě varianty prostoru pro řidiče. Existovaly dva výrobní modely, kratší na standardním podvozku PzKpfw II Ausf F a verze prodloužená o 220 mm.
Hlavní myšlenkou vzniku Wespe bylo poskytnout všem mobilním útvarům přímou dělostřeleckou podporu. Wespe byla používána dělostřeleckými bateriemi tankových divizí - Panzerartillerie, každá baterie měla šest Wespe a dva transportéry munice Wespe. Wespe sloužily u každé Panzer Division na všech frontách v letech 1943 až 1945.
Stejně jako Hummel potřebovala Wespe transporter na munici.Byl vytvořen Munitions Sf auf Fgst PzKpfw II. Vezl 90 nábojů a tři muže posádky. Bylo jich vyrobeno jen 159 a mohly být, pokud bylo třeba, přestavěny na houfnici. Wespe byla vyvinuta u firmy Alkett a vyráběna u firem Famo (Breslau) a Vereinigte Maschinenwerke (Varšava). Původně byla zadána výroba 1.000 vozidel, ale na konci roku 1943 byla redukována na 835 včetně transportérů munice. Od února 1943 do srpna 1944 bylo vyrobeno 676 Wespe a 159 transportérů munice. První akce Wespe byla bitva u Kurska v červenci 1943, kde se ukázaly být velmi efektivní a poté bojovaly na všech frontách do konce války. V březnu 1945 jich sloužilo ještě 307. Vozidla Wespe byla zařazována zejména k tankovým divizím, kde tvořila součást jejich dělostřelectva. Podle zaběhnutého schématu se většinou kombinovaly dvě baterie s vozy Wespe a jedna s těžšími vozidly Hummel. Vozy Wespe bojovaly prakticky na všech válčištích a Němci je používali až do samého konce války.
Prototyp Wespe a maximální elevací kanónu.
Hmotnost:
11.000 kg
Posádka:
5
Motor:
Maybach HL 62 TRM / 6 válců / 140 hp
Rychlost:
cesta: 40 km/h
terén: 20 km/h
Dosah:
cesta: 140 – 220 km
terén: 95 km
Palivo:
170 l
Délka:
4,81 m
Šířka:
2,28 m
Výška:
2,30 m
Výzbroj:
105 mm leFH 18/2 L/26 (starší) a 7,92 mm MG34
105 mm leFH 18/2 L/28 (pozdější) a 7,92 mm MG34
Munice:
105 mm – 32 - 42 nábojů
Pancéřování (mm/úhel):
Čelo horní části nástavby: 20/30
Čelo spodní části nástavby: 30/15
Čelo věže: 10/24
Bok horní části nástavby: 15/0
Bok dolní části nástavby: 15/0
Bok věže: 10/17
Zadní horní část nástavby: 8/0
Zadní spodní část nástavby: 15/10
Zadní část věže: 10/16
Horní nástavba nahoře / dole: 10/90
Dolní nástavba nahoře / dole: 5/90