Sturmpanzer IV Brummbär
Sd. Kfz. 166


Počatkem roku 1942 firma Alkett ve spolupraci s firmou Krupp začaly podle příkazu montovat nový Sturmpanzer.Albert Speer zadal vývoj Sturmpanzeru IV , byl na podvozku Panzeru IV.Ve skutečnosti bylo Stug 33 přímým předchůdcem Brummbär. Během konference 2. října 1942, Speer presentoval plány nového Sturmpanzeru a 14. října 1942 byl designs předveden Adolfu Hitlerovi. Hitler zadal výrobu 40 až 60 vozidel do jara 1943. Nový Sturmpanzer používal podvozek Panzer IV a byl vyzbrojen kanónem 150 mm StuH 43 L/12 (vyvinutým z sIG 33 Škoda). Ve stejnou dobu určil Adolf Hitler tento design pro moždíř 210 mm nebo 220 mm, ale to nebylo nikdy realizováno. V únoru 1943, vyrobila Škoda prototyp Sturmpanzer IV (Sturmpanzer 43).
Výroba začala koncem května 1943.Starší Sturmpanzery měly problemy v důsledku težkého kanónu 150 mm StuH 43 L/12 ,podvozek Panzer IV také nestačil.Dale měla velkou spotřebu paliva.. Kanón 150 mm byl chráněn čelní deskou silnou 100 mm. Starší Sturmpanzer IV postrádaly kulomet v nástavbě a byly snadným cílem pro protitankové jednotky. Kulomet byl vezen uvnitř vozidla. Starší vozidla měla posádku čtyř mužů a nabíječ pracoval též jako radista. Vozidla trpěla též mechanickými problémy kvůli sabotážím českých dělníků při výrobě.V prosinci 1943 byl vyroben nový a lehčí kanón nazvaný 150 mm StuH 43/1 L/12. V prosinci 1943 začala plná výroba. V lednu 1944 byl Sturmpanzer IV oficiálně pojmenován Sturmpanzer IV Brummbär.
Sturmpanzer IV (starší výrobní model).

Vozy Brummbär sloužily u samostatných jednotek, které se označovaly jako Sturpanzer Abteilung. Oddíl (či samostatný prapor) měl tři Kompanie a každá Kompanie sestávala ze čtrnácti strojů. Kromě nich mělo velitelství jednotky Zug (četu) o třech vozidlech Brummbär. Prapor tedy tabulkově disponoval celkem 45 samohybnými moždíři. Je jasné, že v praxi mohl být počet bojeschopných vozů podstatně nižší. Vedle bojové složky Sturmpanzer Abteilung zahrnoval i další pomocná vozidla, jako nákladní a osobní automobily, pojízdné cisterny, vyprošťovací a dílenské stroje a další vozy. Těch bylo celkem okolo 85. První jednotkou vyzbrojenou vozidly Brummbär se stal Sturmpanzer Abteilung 216, postavený v roce 1943 a bojující na východní frontě, kde se mimo jiné účastnil i slavné bitvy u Kurska. Do konce roku 1943 byly ještě postaveny Strumpanzer Abteilung 217, 218 a 219. Pokud je známo, stroje Brummbär operovaly i v místě vylodění spojeneckých vojsk u Anzia v Itálii a v prostoru Nepttuna. Mimo jiné se také podílely na potlačení varšavského povstání, kde se zapojily do těžkých pouličních bojů. Nechyběly ani při poslední velké ofenzívě v Ardenách, kde byl zasazen Sturmpanzer Abteilung 217, který byl před zahájením ofenzívy stažen z východní fronty. Vozidla Brummbär byla nasazována zejména v prostorech se silnou nepřátelskou obranou a všeobecně se považovala za účinný bojový prostředek, který se v ohni bojů osvědčil.

Výzbroj: 150 mm StuH 43 L/12 a 7,92 mm MG 34 (starší), 150 mm StuH 43/1 L/12 a 2x 7,92 mm MG 34 (pozdější)
Posádka: 5
Munice: 150 mm - 38 nábojů , 7,92 mm - 600 nábojů
Pancéřování (mm/úhel): Čelo nástavby: 100/40 , Čelo podvozku: 80/12 , Strana nástavby: 50/15 , Strana podvozku: 30/0 , Zadní část nástavby: 30/25+0 , Zadní část podvozku: 20/10 , Nástavba nahoře / dole: 20/83 + 10/90 , Podvozek nahoře / dole: 10/90 ,
Palivo: 470 l
Rychlost: cesta: 40 km/h , terén: 24 km/h