Panzerfaust 60,100,150,250


Panzerfaust 60



Protoze na vzdálenost mensí nez 30 m bylo proti tankům pouzívání Panzerfaust 30 m přílis nebezpečné, byl zvýsen dostřel u modelu Panzerfaust 60 m. Tento zlepsený model měl účinný dostřel 60 m a nastavitelná mířidla na vzdálenosti 30, 60 a 80 metrů. Průměr trubice byl zvětsen na 5 cm. Tento vývoj opět vedl dr. Langweiler ve společnosti HASAG. Dalsí změna byla v novém palebném systému, který slouzil i jako zadní mířidlo. Tento nový model, Panzerfaust 60 m, se stal nejpopulárnějsím a nejrozsířenějsím typem Panzerfaustu. Zbraň nahradila Panzerfaust 30 m, výroba začala v září 1944. Původní výrobní plán pozadoval 400.000 kusů za měsíc. Toto mnozství bylo dosazeno v říjnu 1944. Pozadavek byl v září zvýsen na 1.500.000, coz se téměř podařilo v prosinci 1944, kdy bylo vyrobeno 1.300.000. Panzerfausty vyráběl větsí počet společností, hlavním dodavatelem byl HASAG Hugo Schneider AG Lampenfabrik v Lipsku.

Panzerfaust 100



Další vývoj vedl k nové trubici s dvoustupňovou pohonnou náplní, která dávala projektilu dostřel 100 metrů. Zbraň byla nazvána Panzerfaust 100 m a dodávky byly zahájeny v listopadu 1944. Vnější vzhled zbraně zůstal nezměněn, jen průměr trubice byl 6 cm a mířidla byla nastavitelná na 30, 60, 80 a 150 metrů.

Panzerfaust 150



Panzerfaust 150 byl zcela přepracován. Vývoj byl zahájen v lednu 1945, opět u společnosti HASAG. Posílená trubice nyní vydržela 10 výstřelů. Hlavice měla úplně nový design a projektil měl délku 56 cm. Špičatá hlavice zvětšila účinnost výbuchu a průraznost se zvýšila nad 200 mm. Byla zdokonalena pohonná látka, která dávala projektilu dostřel 150 metrů. V březnu 1945 bylo objednáno prvních 100.000 kusů a byla zahájena výroba, ale před koncem války byl dodán jen malý počet.

Panzerfaust 250

Posledním vyvíjeným Panzerfaustem byl Panzerfaust 250. Byla nabíjecí a měla pistolové ovládání. S pohonnou látkou jak v projektilu, tak v trubici, měl projektil dosáhnout rychlosti 150 m/s. Sériová výroba byla plánována na září 1945. Vývoj této zbraně však nebyl dokončen a nebyla vyrobena ani jedna.

Grosse Panzerfaust / Hecht 10,5cm


Na počátku roku 1945, bylo při výsleších ruských válečných zajatců zjištěno, že se Rusové chystají nasadit do bojů na frontě nový supertěžký tank. Okamžitě byla zahájena práce na nové odpovídající protitankové zbrani. Společnost HASAG představila Grosse Panzerfaust, založený na trubici Panzerfaust 250 a s průrazností 400 mm. Společnost Dynamit Nobel představila Hecht 10,5cm, což byla kombinace ženijní nálože Pionierhohlladung H 15, kterých bylo ve výzbroji stále přes 6.000, s raketovým pohonem ze staré kouřové rakety Luftwaffe RZ 65, která nebyla nikdy použita v boji. Průměr válečné hlavice měl být 26,5 cm, projektil měl výt dlouhý 90 cm. Palebná trubice měla ráži 10,5 cm. Nehledě na to, že většina RZ 65 byla zničena (sešrotována), ukázaly zkoušky, že je potřebný dvoustupňový pohon, pro vystřelení hlavice o hmotnosti 15 kg na vzdálenost 100 metrů. Nakonec byl vytvořen kompromisní projekt s novou hlavicí o hmotnosti 7 kg a dostřelu 100 metrů. Hlášené ruské tanky s pancéřováním 300 – 400 mm, ani protitankové zbraně nebyly nikdy vyrobeny.

Dalsí vývoj Panzerfaustu


Bylo navrženo mnoho modifikací Panzerfaustu. Některé se pokoušely použít Panzerfaust jako zbraň proti pěchotě. Jeden z projektů byla malá raketa, Kleinrakete zur Infanteriebekämpfung s dělkou projektilu 66 cm, který používal stejnou trubici jako Panzerfaust. Hlavice měla délku 24,5 cm a průměr 7,6 cm a byla naplněná úlomky kovu. Měla obsáhnout vzdálenost mezi maximálním dosahem ručního granátu (nad 40 m) a minimálním dostřelem minometu. Protože však tato oblast mohla být obsáhnuta puškovými granátomety, bylo vyrobeno jen několik předsériových kusů tohoto Panzerfaustu.