STALINGRAD 1942-43

Byla to jedna z největsích a nejdůlezitějsích a bezesporu nejkrutějsích bitev v dějinách lidstva. Operace probíhaly v kruhové oblasti s průměrem větsím nez 500 mil a trvaly téměř celý rok. Na počátku nebyl hlavním cílem Němců Stalingrad, ale maximální zničení sovětských jednotek. Hitlera se postupně zmocňovala osobní posedlost Stalingradem ,ktery nesl Stalinovo jmeno,ale bylo to i dulezite mesto na jihu,prekladiste ropy a obili.
Jejich plán měl dvě hlavní útočné linie - z Charkova ke Stalingradu a z Krymu na Kavkaz. Nové tazení na východ bylo velkolepé, protoze se týkalo téměř 2 milionů muzů. Jejich účelem bylo odříznout Stalinovy zivotně důlezité zásobovací trasy vedoucí přes Kavkaz a podél Donu a Volhy. Dále ho zbavit ropných nalezist a západní pomoci, přicházející přes Írán. Kdyby se podařilo dosáhnout těchto cílů, výsledkem by nepochybně bylo konečné rozhodující vítězství, protoze Rusové by patrně neměli jinou moznost, nez zádat o předčasný mír.
Předcházející ruská zima a strádání bylo jiz dávno zapomenuto. Situace se stabilizovala, jednotky se doplnili čerstvými silami a letní ofenzíva probíhala prozatím úspěsné, nacisté mohli být spokojeni. Hitler přelozil svůj hlavní stan do Vinice v srdci Ukrajiny. Určujícím pro Hitlerovo rozhodnutí přemístit se na jih bylo něco, co pro něj bylo určující poměrně často, a to nikoli strategická, ale hospodářská situace. Američané neustále dodávali Rusům materiál přes Irán, Kaspické moře a Volhu - tudy procházelo zásobování. Kdyby ho Němci dokázali zastavit, získali by velice cennou strategickou výhodu a tězce by poskodili Rusy. Navíc tato oblast byla bohatá na surovinové zdroje, včetně ropy. Z toho vznikl plán dobýt Stalingrad a obsadit důlezitá ropná pole. Kdyby se nacistům nepodařilo dosáhnout těchto cílů, museli by si poprvé připustit myslenku, ze moyná válku nevyhrají. Zpočátku probíhaly německé operace lépe, nez se očekávalo, protoze Stalin byl posedlý obranou Moskvy a myslel si, ze německá ofenzíva bude zaměřena tímto směrem. Kdyz si uvědomil svůj omyl, přesunul své jednotky a Sověti zahájili květnu velký útok jizně od Charkova. Rusové tak předběhli Němce v jejich vlastní ofenzívě. Tento útok byl vsak Němci rychle zachycen a zlikvidován rychlými manévry německých tankových jednotek. Poté Němci zaútočili na hnízda odporu na Krymu, a tak si v červnu otevřeli cestu pro rychlý nápor směrem na východ. Až v červenci se začali v německých operacích objevovat trhliny. Bylo jich zpočátku málo, ale postupně rostly do té míry, ze se hlavního stanu zmocňoval pocit nejistoty. Hitler prohlásil, ze chce postupovat na co nejsirsí frontě, ale tím se armáda přílis roztáhla do sířky a byla zranitelnějsí zejména pak v horském terénu na Kavkaze
23. srpna zahájila útok od západu Paulusova 6. armáda (300.000 muzů). Doslo k masovému leteckému bombardování, které zničilo větsinu předměstí, ale zároveň pomohlo Rusům stáhnout se na střední obrannou linii.. V srpnu 1942 stála přes to vsechno 6. armáda pod vedením Fridricha Pauluse na Donu a koncem srpna začala útok na město které nese Stalinovo jméno. Paulus byl připraven k rozhodujícímu úderu. Přemístil německé jednotky z křídel na svou frontu výměnou za Rumuny. To samozřejmě velice oslabilo jeho obranu, o té ale Paulus v té době moc nepřemýslel. V polovině října zahájil soustředěný útok, pět zcela nových a dvě obrněné divize udeřily na pět kilometrů dlouhé frontě. Útok zahájila obrovská minometná a dělostřelecká příprava podpořená 2.000 bojovými vzlety Luftwaffe. Kvůli prachu a dýmu nebylo vidět na víc nez pět metrů. I přes to se Paulusově armádě podařil postup jen asi o dva kilometry. Boje byli tak tězké, že obě strany maximálně vyčerpaly, avsak únava vždy více dolehne na útočníka
Zakopane jednotky,ne a ne proniknout..,v popredi vojak v hodnosti Gefreiter a v zadu Panzer IV

. Německé bombardéry a dělostřelectvo měnily Stalingrad v hromadu rozvalin. Město v troskách je ale bezpochyby výhodnější pro obránce než pro útočníky. Zřícené budovy se stávají labyrintem jeskyní a úkrytem odstřelovačů(film Nepritel pred branami). Střelba z ručních zbraní byla proti dobře ukrytým snajprům neúčinná a kazdé dalsí bombardování jen poskytovalo víc úkrytů pro Sověty. Němečtí vojáci byli zvyklí na manévrování v terénu, útoku na opevnění ve volném prostoru, nikdy předtím ale neprosli tak krvavými pouličními boji proti nepříteli, kterého jak se zdálo nic neodradí
Teprve 19. září dospěla k Volze 4. tanková armáda a až 18. října se 6. armádě podařilo obsadit traktorový závod. Zdá se ale, že u Hitlera při dobití Stalingradu slo hlavně o politický význam jména, v boji Hitlera proti Stalinovi by to byl jeden z jeho velkých politických triumfů, které chtěl oslavit. Nebot obsazením Stalingradu sice mohl být přerusen tok ropy z Baku a americké pomoci do Moskvy, ale toho mohlo být dosazeno i mimo Stalingrad, o kus dál po proudu Volhy. Hlavně byl Stalingrad pro Rusy symbol, bylo to jejich město postavené za jejich časů a neslo jméno samotného vůdce sovětského lidu, (i kdyz ne vsemi milovaného) Stalina. Fronta ve Stalingradu probíhá ulicemi nebo přetíná domy, stávalo se ,ze fronta se měnila od patra k patru budovy nebo i od místnosti k místnosti. Sovětské velení vydalo svým vojákům rozkaz, aby bojovali do posledního dechu a zakázalo jakýkoli ustup. Na to dohlízely takzvané zarázecí jednotky, které nedovolovaly ustupovat za zádnou cenu a v případě nutnosti stříleli do vlastních řad. Sověti si navíc osvojili umění infiltrace a objevovali se najednou v německém týlu. Pravda ale je, ze německá fronta byla obsazena jen jednou divizí na třicet kilometrů. Generál V.I. Čujkov řekl své 62. armádě: "Za Volhu nesmíte ustoupit. Existuje jen jediná cesta, a to je ta která vede vpřed. Stalingrad musíte bud zachránit nebo s ním padnout!".
Mnoho týdnů se sestá armáda snazila dobýt město, výsledek vsak byl jen takový, ze se sama opotřebovala. Začátkem listopadu začíná v ruské stepi zima, teplota klesala na mínus třicet stupňů a zásobování armády je čím dál obtíznějsí. Sesté armádě dochází munice a potraviny, asi polovina vojáků nemá teplé zimní oblečení. Němci přitom pořád nesmyslně pokračovali ve frontálních útocích, někdy se jim dočasně podařilo postoupit. Například se jim podařilo proniknout do traktorového závodu, ale jejich úspěchy byli opravdu jen lokální a dočasné. Sovětské útoky zase trpěly značnou stereotypností, vzdy útočily na stejném místě a vzdy pouzily stejnou dělostřeleckou přípravu, jakoby jim chyběla představivost.
Kulometne druzstvo pred Stalingradem,jeste nevi co je ceka..

Začátkem října 1942 je Stalingrad téměř celý v německých rukou az na "nepatrná" ohniska odporu. Obsadit celé město se nepodaří nikdy, ačkoli německý týdeník opakovaně píse o dobytí Stalingradu. Ve Stalinově hlavním stanu znají situaci 6.armády a plánují jak pomoci Stalingradu. Zukov plánuje vyuzít Paulusových slabých křídel na kterých stojí nedostatečně vyzbrojené svazy Italů a Rumunů, plánuje obklíčit Stalingrad. Stalin byl zpočátku proti, nebot měl obavy jestli je Rudá armáda natolik silná k takovému manévru. Stalin chtěl jen zesílit tlak kolem Stalingradu. Nakonec se ale dal přesvědčit svým pravděpodobně nejlepsím generálem Zukovem k plánu obklíčit Stalingrad. 19. listopadu 1942 byl zahájen protiútok. Dva tisíce tanků T-34 zahajují útok, najízdějí z obou stran sesté armády. Italové a Rumuni nemají čím klást odpor. Němci chtěli svoje křídla dodatečně vybavit protitankovými děly, coz bylo stejně málo a Němcům se nepodařilo dopravit materiál včas. Rumuni vlastnili staré děla ráze 37 mm, kterým se říkalo klepadla na dveře, ta na T-34 v zádném případě nestačila.
Sověti nejdříve zničili dvě rumunské armády, čímz zanechali siroké trhliny na obou stranách Paulusovy armády. Tak se jim 23. listopadu podařilo obklíčit celou 6. armádu, od které si Hitler tolik sliboval. Německému armádnímu stábu přestaly chodit hlásení, nikdo nevěděl, co se děje. Nastal zmatek, ve stábu postřehli ruský útok až 20. listopadu, kdy Rusové byli již v Golubince. Armádní stáb ve zmatku ustoupil před blízícími se Rusy. Sovětské divize jsou v takové převaze, ze ji nečiní větsí potíže rozdrtit spojence Wehrmacht. Síla sovětského útoku je do té doby nevídaná. Po čtyřech dnech se Rusům podařilo uzavřít obklíčení Stalingradu u Kalače a tím dostat do pasti více než 260 tisíc vojáků wehrmachtu.
Paulus několikrát žádá Hitlera o svolení okamžitě ustoupit. Hitler pokaždé odpoví: udržet Stalingrad je pro válku rozhodující. Snad ani netuší jak mocný a silný je ruský úder. Hitler po poradě s Göringem slibuje 6.armádě přísun zásob letecky. Což se však ukáže jako nemozné a Luftwafe není schopna zásobovat obklíčenou Paulusovu armádu dostatečným mnozstvím vojenského materiálu a jídla. Generálové šesté armády vsak nechtějí čekat, Zeitzler zádá o odepření poslusnošti, doslova řekl Paulusovi: "Zahoď vsechna rádia a vůbec je neposlouchej, tady musís jednat sám na vlastní pěst", o tom se snazil Pauluse přesvědčit.
Zcela zniceny Stalingrad
Na pomoc šesté armádě je povolán od Leningradu Manstein, je zpočátku optimistický, potom ale i on přesvědčuje Hitlera, ze je nutné ustoupit. Hitler odmítá a jmenuje Mansteina velitelem nově vzniklé skupiny armád Don, jejíz úkolem bylo odlehčit Paulusovi. Tato skupina armád měla ke Stalingradu dorazit z jihozápadu. Manstein namítl Hitlerovi, ze by pro Pauluse bylo lepsí pokusit se o průlom na západě, zatímco on udeří dolů ze severovýchodu. Hitler to opět odmítl a nařídil Mansteinovi spojit své jednotky s Paulusovou armádou ve Stalingradu a město udrzet. Manstein potom nařídil generálu Hermanu Hothovi, aby se svou 4. tankovou armádou prolomil sovětský kruh. Do 21. prosince 1942 se Hoth přiblízil ke Stalingradu na padesát kilometrů. Paulus se mohl v této době pokusit o průlom, kdyby chtěl. Téhoz dne se Zeitzler snazil přesvědčit Hitlera, aby Paulusovi pokus o únik dovolil. Hitler na to řekl, ze Paulus můze ustoupit, jestlize bude stále drzet Stalingrad. Manstein obratně sestavil rozkaz Paulusovi. Byl záměrně nejasný, aby si ho mohl Paulus vylozit jako rozkaz prorazit z obklíčení. Později se tak mohl Paulus chránit před Hitlerovým hněvem a předstírat, ze rozkaz spatně pochopil. Paulus vsak odmítl chopit se přílezitosti. V té době pravděpodobně uz ani prorazit nemohl. 23. prosince nařídil Manstein Hothovi, aby se vrátil na Don.
8. ledna 1943 nabízí Rudá armáda 6. armádě kapitulaci. Paulus zádá Hitlera o svolení ke kapitulaci, Hitler to odmítá a tvrdí, ze 6. armáda váze na frontě obrovské uskupení ruských vojsk a pomáhá tím Wehrmacht. Paulus nařizuje zahnat vyjednavače palbou. Denní příděl 6. armády 12. ledna 1943 byl padesát gramů chleba, Němci se rovněz potýkají s nedostatkem munice. Paulus posílá za Hitlerem mladého důstojníka - kapitána Winricha Behra, chtěl podniknout vse, aby vůdcův hlavní stan přiměl k tomu, aby Stalingradu pomohl. Paulus byl zoufalý, ale ovládal se, řekl : "Behre pokuste se o nemozné" (Behr má také odevzdat Paulusově rodině dopis na rozloučenou). 24. ledna 1943 padlo poslední polní letistě 6. armády. Hitler se v té době uchyluje ke klamným přeludům: řekl například Behrovi o armádě SS, která byla rozlozena v prostoru Stalino, aby vysvobodila Stalingrad, ale tuto armádu vsak hned po vylození rozstřílely ruské tanky T-34. Pak tvrdil, ze tato tanková armáda urazila 400 kilometrů vánicí a sněhem a kazdou chvíli osvobodí Stalingrad. Byl to samozřejmě nesmysl. 30. ledna 1943, v den desátého výročí Hitlerova nástupu k moci, ze Stalingradu přichází poslední radiogram: "Ještě vlaje nad Stalingradem vlajka s hákovým křižem, buďte zdráv, můj vůdče, generálplukovník Paulus".
31. ledna Hitler povýsil Pauluse na polního marsála, protoze věděl, ze jestě nikdy nepadl do zajetí německý polní marsál, Hitler doufá, ze se Paulus nevzdá a radsi zvolí smrt. Paulus se dal přesto zajmout i s celým armádním stábem. Čím větsí byla jejich hodnost, tím větsí byla jejich naděje na přezití, z 23 generálu se nevrátil jen jeden, ale z 90.000 zajatých vojáků se jich po letech vrátilo do Německa jen asi 6.000. 10. ledna 1943 Rusové rozstěpili 6. armádu na dvě části. Severní izolovaný prostor byl definitivně rozdrcen 31. ledna a v jizním ustaly boje 2. února 1943. Jednotky polního marsála Fridricha Pauluse koncem ledna kapitulovaly a během dvou dnů se vzdali i zbývající němečtí vojáci. Kdyz se Hitler dověděl, ze Paulus a celá sestá armáda kapitulovala, dosel k závěru, ze vojáci zklamali. Neměl pro tyto vojáky, které sám svou tvrdohlavostí přes vsechny rady svých generálu vehnal do náruče strašné smrti, ani slovo obdivu nebo soucitu.
Mapa Němci částečně dobitého Stalingradu,a průběh bojů

Hitler přisel o celou armádu 300.000 vojáků a o obrovské zásoby materiálu. Od té doby byli Němci po celý zbytek války uz jen v defenzívě. U Stalingradu pomrzlo, vyhladovělo nebo bylo zastřeleno 150 tisíc německých vojáků. Na konci ledna se vzdaly zbytky 6. armády a do zajetí putovalo asi 90.000 Němců. Celkem Němci a jejich spojenci (Rumuni, Maďaři, Italové) ztratili na tomto úseku fronty na půldruhého miliónu vojáků, přes 3.500 tanků, 12 tisíc děl a minometů a na 3.000 letadel. Vítězství sovětských vojsk ve stalingradské bitvě bylo mimořádnou událostí druhé světové války. Bitva trvala sest a půl měsíce. Boje probíhaly na obrovské plose kolem 100.000 kilometrů čtverečních a frontová linie zde byla dlouhá 400-850 kilometrů. V jednotlivých etapách se bojů na obou stranách zúčastnilo více než 2 milióny muzů, přes 2.500 tanků, přes 2.000 letadel, 26.000 děl a minometů. Obklíčení a likvidace nepřátelského strategického seskupení u Stalingradu umoznily sovětským ozbrojením silám přejít do ofenzívy na několika frontách (směrech útoků). Utrpěla jak síla Wehrmacht, tak celý kult německé neporazitelnosti.
Polní maršál Friedrich Paulus těsne po kapitulaci 31.1 1943

Pro zajímavost pár vět z německého tisku o Stalingradu:
Ze zprávy OKW z 10. ledna 1943:
,,Obranná bitva na jihu východní fronty pokračuje s nezmenšenou neústupností. Všechny nepřátelské útoky byly odraženy. Během protiútoku německých jednotek bylo zničeno 26 nepřátelských tanků. Na jednom místě zničila pěchota a svazy tanků nepřátelský pluk... Stíhači sestřelili 12 sovětských stíhačů bez vlastních ztrát."

Telegram od Fuhrera Paulosovi:
,,Ve vděčném ocenění Vašeho hrdinského nasazení v boji za budoucnost našeho národa Vám propůjčuji jako 178. vojákovi německé armády Dubové ratolesti s meči a brilianty k Rytířskému křízi Zelezného kříze." (Podepsán Adolf Hitler).

článek z 18.ledna: ,,Heroický obranný boj okolo Stalingradu"

článek z 25.ledna: ,,Hrdinský epos o Stalingradu"
podtitul: ,,6. armáda si připíná nesmrtelnou čest na svou vlajku"

Zde jsou citována Paulusova slova: ,,V nejtěžším boji jsme splnili naše povinnosti do posledního muže."

Z projevu Hermana Goringa 30. ledna 1943:

Každý Němec musí ještě za tisíc let, vyslovovat slovo Stalingrad s posvátnou hrůzou a připomínat si, že tam Německo přece jen položilo základ ke konečnému vítězství. Vždy existovali odvázní muži kteří se obětovali , aby pro ostatní dosáhli něčeho většího. I když bude jen hrstka, dokud bude stát jediný Němec, Rus ví, že není dobojováno.