OBSAZENÍ ŘECKA 1941

Operace 'Margarita', německý plán na invazi do Jugoslávie též zahrnoval invazi do Řecka, které úspěšně odrazilo Mussoliniho útok z Albánie v listopadu 1940, který vzbudil otázku soudržnosti vůdců států Osy. Hitler byl též znepokojen vstupem britských jednotek do Řecka 5. března, které ho mohly napadnout z týlu oři plánovaném tažení na Východ.

6. dubna německé jednotky v Bulharsku zaútočily na Thrákii a Makedonii. Skládaly se z 12 divizí sestavených do 12. armády polního maršála Lista. Proti nim stála Metaxasova linie podél hranic s Bulharskem s posádkou 3 řeckých divizí a Aliakmonova linie se 3 řeckými divizemi, 6. australskou divizí a 1. britskou obrněnou brigádou. Řecká 1. armáda generála Papagose byla zaměstnána v Albánii.

Aby mohl zaútočit na Aliakmonovu linii, musel německý XXXX. sbor projít jižní Jugoslávií, kde narazil na jedinou plně mobilizovanou 3. armádu. Zatímco německý XVIII. sbor prorazil Metaxasovu linii (6. – 9. dubna) a dobyl Saloniki, XXXX. sbor rychle pronikl jižní Jugoslávií a zaútočil na Aliakmonovu linii. Pronikl skrz strategický průsmyk Monastir a přinutil britského velitele Maitlanda Wilsona stáhnout se na jih od hory Olymp. 12. dubna Papagos začal stahovat 1. armádu z Albánie, ale to již byl ohrožen její týl a 23. dubna musela kapitulovat. Mezitím rozhodl Wilson, že Britové opustí Řecko, jinak budou muset též kapitulovat.

Zbytek tažení byl Brity vybojován jako zdržovací operace ke krytí jejich ústupu do přístavů na Peloponésu. Jejich ztráty většinou zavinila Luftwaffe, která převyšovala RAF 10:1. Navzdory pronásledování Britové evakuovali 45.000 vojáků, ale ztratili 11.000 mužů a veškeré vybavení. Řekové ztratili včetně zajatců 270.000 mužů. Němci ztratili 5.000 mužů. V Jugoslávii ztratili Němci jen 500 mužů.

XL. Panzer Korps, který útočil jižní Jugoslávií, vyrazil v 5:30 6.4. přes bulharské hranice na dvou místech. Setkala se se silným odporem nepřítele, který se zdál, že se rozhodnul zastavit nepřítele. 9. Panzer Division postupující na Kumanovo byla zastavena na horských cestách a 73. Infanterie Division postupující na Stip byla zastavena u Careva Sela. Ale po několika hodinách bojů byly body nepřátelského odporu zničeny a prvních 600 jugoslávských zajatců putovala do zázemí. Do večera dosáhla čela dvou divizí oblasti východně od Kumanova a Kocane. Během noci větší část 9. Panzer Division prošla hraničními průsmyky. Odpoledne 7.4. dosáhla divize Skoplje, téměř 90 km západně od hranic. Ve stejný den rychlá skupina přidělená 73. Division obsadila Veles, hlavní část divize následovala. Posílený 1. SS Infanterie Regiment (mot), který se držel zpět, postupoval podél cest 9. Panzer Division, aby se zúčastnil útoku na obranné pozice u Vardaru. Pokračování operace vypadalo hazardně, protože síla menší tří divizí pronikla hluboko do nepřátelského území s odkrytými boky. Ofenzíva 1. Panzergruppe na severu byla zahájena až 8.4. a o postupu 2. Panzer Division dále na jihu nebyly žádné zprávy. Navíc nebyl vyloučen jugoslávský protiútok proti týlu sboru. Vardar byl překročen velice snadno a sbor získal volnost manévrování. Večer 8.4. začal XL. Panzer Korps s dalším postupem a SS Regiment dobyl Prilep. Důležitá železnice mezi Bělehradem a Saloniki byla několikrát přerušena a tím byl dosažen jeden ze strategických cílů tažení – izolovat Jugoslávii od Spojenců. Navíc Němci nyní obsadili terén příhodný pro rozvíjení ofenzívy. Večer 9.4. General Stumme rozvinul své síly severně od Monastiru, připraven zaútočit na řecké hranice u Floriny. Když zabezpečovací jednotky pokryly týl jeho sboru před útokem ze střední Jugoslávie, část 9. Panzer Division začala postupovat na západ, aby se spojila s Italy na albánské hranici.

Vstoupivší do Jugoslávie z východu ráno 6.4., 2. Panzer Division (XVIII. Gebirgs Korps) postupovala západně údolím Strimoll. Setkala se jen s malým nepřátelským odporem, ale byla zdržována minovými poli a špatným stavem cest. Nicméně divize obsadila ještě téhož dne Strumicu. 7.4. byl po krátkém boji odražen jugoslávský protiútok na severní křídlo divize. Další den divize překročila hory a převálcovala řeckou 19. motorizovanou pěší divizi. Divize byla nyní jižně od jezera Doiran. Navzdory mnoha obtížím na horských cestách obrněné čelo divize obsadilo Saloniki ráno 9.4. Tento důležitý objekt byl dosažen bez bojů.

Čelní útok na Metaxasovu linii, který podnikly jedna německá pěší a dvě posílené horské divize z XVIII. Gebirgs Korps, se setkal s tvrdým odporem řeckých obránců. Po třídenní bitvě, kdy Němce silně podporovalo dělostřelectvo a střemhlavé bombardéry, byla Metaxasova linie konečně prolomena. Hlavní zásluhu měla 6. Gebirgs Division, která překročila zasněžené horské vrcholky a prorazila v bodu, který Řekové považovali za nepřístupný. Divize dosáhla železnici do Saloniki večer 7.4. a Cherson o dva dny později. Ostatní jednotky XVIII. Gebirgs Korps postupovaly krok za krokem s velkým úsilím. Každá skupina opevnění musela být dobyta čelně se silnou leteckou podporou. 5. Gebirgs Division s posíleným 125. Infanterie Regiment prolomila obranu Strimonu 7.4. a útokem po obou březích řeky čistila bunkr za bunkrem. Po odražení několika protiútoků dosáhla divize Neon Petritsi a získala tak přístup k Rupul Gorge z jihu. 125. Infanterie Regiment, který útočil na Gorge ze severu, utrpěl těžké ztráty a byl stažen z boje k doplnění. 72. Infanterie Division, která postupovala z Nevrokopu přes hory měla malý počet zvířat pro nošení výstroje, středního dělostřelectva a horské výstroje. Přesto i tato divize prošla Metaxasovou linií večer 9.4. a dosáhla oblasti SV od Serese. Některá opevnění linie, která se ještě držela, byla obklíčena a dobyta později za pomoci těžkých děl.

XXX. Infanterie Korps na levém křídle postupoval uspokojivě a dosáhl stanovených cílů. Dvě pěší divize se také střetly se silným odporem během prvních dnů, ačkoliv byly nepřátelské síly a opevnění slabší než na západ od řeky Nestos. Na druhé straně byl horší stav cest, což zpomalovalo dělostřelectvo a zásobování. Večer 8.4. dobyla 164. Infanterie Division Xanthi, kdežto 50. Infanterie Division postupovala na Komotini přes Nestos, které obě divize dosáhly příští den.

Nemecky manévr proti Soluni zacal 6.4.S dělostřeleckou a leteckou podporou pronikly jednotky horskych myslivcu ze XVIII. Gebirgs Korpsu přes Metaxasovu linii a obsadily recke pozice smerem ze zapad. Obsazení Salonik 2. Panzer Division a postup XVIII. Gebirgs Korps přes Metaxasovu linii vedl ke kolapsu řeckého odporu východně od řeky Vardar. 9.4. řecká 2. armáda bezpodmínečně kapitulovala. Počet válečných zajatců nebyl zjištěn, protože Němci propustili řecké vojáky hned po odzbrojení

Ráno 10.4. XL. Panzer Korps ukončil přípravy na pokračování ofenzívy. Průzkumný prapor SS Regimentu, který byl v čele, nenarazil na silný odpor, dokud nedosáhl oblasti východně od Floriny. Proti všem předpokladům nechali nepřátelé otevřený průsmyk Monastir. Němci neváhali využít tuto výhodu a pokračovat na Kozani. První kontakt s Brity byl navázán severně od Vevi v 11:00 10.4. Zachycené rádiové zprávy ukazovaly, že britské velení je překvapeno rychlostí postupu SS a dává příkazy ke stažení z pozice Vermion. Vojáci SS obsadili Vevi 11.4., ale byli zastaveni jižně od města, kde silné australské jednotky držely dominantní výšiny nad cestou v průsmyku. Během dalšího dne prozkoumal SS Regiment nepřátelské pozice a rozhodl se pro čelní útok na průsmyk. Po těžkém boji překonali Němci nepřátelský odpor a pozice dobyli. 13.4. vydal velitel XL. Panzer Korps rozkaz mobilním částem 9. Panzer Division pronásledovat stahující se Brity ke Kozani a odříznout jejich spojení s Verroia, situované podél JV podhůří Vermion. SS Regiment měl odříznout cestu k ústupu řecké 1. armádě z Albánie cestou na západ a obsazením Kastorie. Během odpoledne 13.4. obsadil 33. Panzer Regiment z 9. Panzer Division Ptolemais, město mezi Vevi a Kozani. Příjezd německých sil byl přivítán těžkou palbou z pahorků jižně a JV od města. Německé průzkumné hlídky hlásily, že most 250 m jižně od Ptolemais byl Brity zapálen a že vozovku přetíná příkop naplněný vodou, který je perfektní protitankovou překážkou. Hlídky se dostaly pod těžkou palbu dělostřelectva a kulometů na pahorcích nad cestou. Velitel pluku vyslal dvě hlídky, aby našly cestu, která by obcházela příkop. Hlídky našly dvě boční cesty, jedna byla nesjízdná pro tanky, druhá cesta sice vedla přes močál, ale zdála se sjízdná. Většina této cesty byla na dohled Britů. Velitel pluku vybral tuto cestu, protože umožňovala jeho tankům úder do nepřátelského boku. Přechod bažin byl obtížný, vozidla musela jet krokem a byla pod stálou palbou britských tanků a protitankových děl. Jakmile se německé tanky dostaly na dostřel, zahájily palbu, zničily dvě a zahnaly ostatní nepřátelská vozidla. Po překročení bažiny se německé tanky rozvinuly. Sedm tanků uvázlo a pokračovalo později. Rychlost útoku byla podstatná pro zamezení ústupu nepřátel. Ves tejnou dobu Britové vystupňovaly svoji protitankovou a dělostřeleckou palbu. Po setmění se německé tanky přeskupily a náhle se objevily v britském boku s pálícími děly. Britské tanky se obrátily a vypukl boj, jehož výsledek není znám kvůli tmě. Dvě britská samohybná protitanková děla pálila na 200 m, zatímco se pokoušela uniknout. Byla zničena a bylo ukořistěno několik doprovodných aut. Některé britské tanky odpálily dýmovnice pro krytí ústupu. Jak bojiště pokryla tma, britská dělostřelba ustávala. Plán dobýt Kozani byl zrušen, protože německé tanky vystřílely většinu munice. Některé tanky neměly palivo a zbytek jen na několik km. Britové ztratili své pozice na pahorcích, 32 tanků a protitankových děl a mnoho nákladních aut. Němci ztratili 2 Panzer IV, 1 Panzer II a 1 Panzer I. Byla to první a poslední tanková bitva v řeckém tažení. Ráno 14.4. dosáhlo čelo 9. Panzer Division Kozani. Večer divize ustavila předmostí na řece Aliakmon, ale poté byl další postup zastaven intenzivní nepřátelskou palbou. Další tři dny byl postup 9. Panzer Division zastaven silně opevněnými horskými pozicemi Britů.

Pozice řecké 1. armády, stále bojující v Albánii, byla vážně ohrožena rychlým postupem XL. Panzer Korps přes Florinu a britským ústupem za Aliakmon. Řecké velení jí tudíž přikázalo rychle se stáhnout na jih z Albánie. Ale až 13.4. se začaly první řecké jednotky stahovat za pohoří Pindus. Další den se postupující oddíl ze 73. Infanterie Division střetl s řeckými jednotkami stahujícími si z Albánie přes pohoří Pindus do oblasti západně od Kastorie. Tento a následující den se odehrávaly těžké boje, hlavně v průsmyku Kastoria, kde Němci blokovali řecký ústup, který probíhal po celé albánské frontě a jenž jen váhavě následovali Italové. 19.4. dostal 1. SS Regiment, který mezitím dosáhl Grevenu, rozkaz postupovat na JV přímo na Janninu, aby odřízl Řekům cestu na jih a obklíčil je. Tato mise byla ukončena 20.4., následována bitvou ve výši 1.500 m v průsmyku Metsovon v pohoří Pindus. Chápající své beznadějné postavení, nabídl řecký velitel kapitulaci své armády, která se skládala ze 14 divizí. Po krátkém jednání, které bylo na přímý rozkaz Hitlera utajeno před Italy, byla kapitulace přijata s čestnými podmínkami pro poražené. Za statečnost, se kterou bojovali, byla důstojníkům ponechána osobní zbraň. Vojáci nebyli zajati, ale byli posláni domů po demobilizaci svých jednotek. Z důvodů prestiže Mussoliniho kapitulovali Řekové také do rukou Italům. Válečný stav mezi Řeky a Italy trval další dva dny a 23.4. Řekové podepsali novou kapitulaci i s Italy.

Současně s hlavním směrem útoku do středního Řecka měla 12. Armee dokončit pacifikaci východní Makedonie, západní Thrákie a Egejských ostrovů. Po kapitulaci řecké 2. armády a její demobilizaci zůstaly v této oblasti aktivní jen izolované nepřátelské síly. XXX. Korps obsadil SV část Řecka a 19.4. se 50. Infanterie Division přesunula do Salonik, kde zůstala po zbytek tažení. 164. Infanterie Division dostala za úkol zabezpečit pobřeží Egejského moře a okupovat ostrovy. 16. a 19.4. části divize obsadily Thasos a Samothraki. Limnos byl obsazen 25.4., Mitilini a Khios 4.5. Přestože se setkala jen s malým odporem, nebyla tato operace beze ztrát. Pěší jednotky byly převáženy flotilou malých člunů zabavených v různých řeckých přístavech. Některé čluny pluly na větší vzdálenost než 75 km. Výsadkové jednotky spolu s 6. Gebirgs Division obsadily Velké Kyklady a Sporadské ostrovy.

13.4. rozhodl General Wilson stáhnout britské síly na linii Thermopyl. Mezitím General Boehme, velitel XVIII. Gebirgs Korps, musel čekat až dorazí všechny jednotky jeho divizí zpožděné v Rodopských horách. Postup na Vardar pokračoval, jakmile se podařilo shromáždit větší část sboru. Vardar byl překročen 11.4., 6. Gebirgs Division pokračovala na Edessu a poté se obrátila jižně na Verroiu. Po dobytí města divize ustavila předmostí na řece Aliakmon a postupovala k předhůří Olympu. 2. Panzer Division překročila Aliakmon a obsadila Katerini 14.4., 3 hodiny poté, co 9. Panzer Division dobyla Kozani na západní straně pohoří Vermion. 5. Gebirgs a 72. Infanterie Divisions se setkaly s 2. Panzer Division. Ruiny hradu ovládaly hřeben nad pobřežním průsmykem vedoucím k Platamonu. V noci 15.4. německý motocyklový prapor, podporovaný tankovým praporem, zaútočil na hřeben, ale byl obránci odražen. Příští ráno speciální sabotážní oddíl, který měl obejít pozici Platamon po moři v jednom motorovém a tří výsadkových člunech, vylodit se u řeky Pinios a obsadit most na cestě do Larisa, se musel vrátit kvůli velkým vlnám. Ráno 16.4. opakovala 2. Panzer Division svůj útok na pozici Platamon. V tuto dobu již Němci nasadili 100 tanků, 2 prapory pěchoty, 12 105 mm a 4 150 mm děla, stejně jako další dělostřelecké a technické jednotky. Na druhé straně byl novozélandský 21. Battalion, 4 25-poundová děla a četu ženistů. Novozélandský velitel se domníval, že terén před jeho postavením je nevhodný pro tankový útok a že je možno očekávat jen útoky pěchoty. Německý plán počítal se současným čelním a křídelním útokem. Po důkladné dělostřelecké přípravě, která začala v 9:00, měl boční útok poměrně dobrý úspěch. Západní část hřebenu byla obsazena po boji muže proti muži, načež německé tanky začaly s postupem. Novozélandský prapor ustoupil, překročil řeku Pinios a dosáhl s lehkými ztrátami západní výstup z Pinios Gorge. Německé tanky se je pokusily pronásledovat, ale nemohly sjet z jižního svahu hřebenu. Železniční tunel u moře byl vyhozen do vzduchu. Jedna tanková rota se pokusila vynutit si průchod kolem pobřeží, ale neuspěla. Nakonec byly tanky vlečeny přes hřeben, což byl náročný postup, 30 tanků se podařilo přepravit do rána. Postup přes Pinios jen málo pokročil. Břehy byly strmé na obou stranách řeky. Železnice, podle které tanky pomalu postupovaly, byl u úzkého severního břehu řeky, zatímco nad jižním břehem vedla úzká cesta. 6. Gebirgs Division postupovala přes hory a objevila se u východu z Pinios Gorge, kde nalezla jen zdemolované mosty a zablokovanou železnici. Unavení horští myslivci se setkali s těžkou palbou z jižního břehu řeky. Po setmění první německé tanky překročily řeku, ale zapadly v močálu, zatímco se pokoušeli obejít zatarasenou silnici. Ráno 18.4. překročila pěchota řeku na člunech, kdežto 6. Gebirgs Division obešla novozélandský prapor, který byl zničen. Boj o Pinios Gorge skončil. Během bojů v oblasti Olympu nebyli Němci schopni pro špatné cesty dodávat zásoby. Tyto obtíže byly zmírněny leteckými a námořními výsadky munice, jídla a paliva. 19.4. obsadil XVIII. Gebirgs Korps Larisu a zmocnil se letiště, kde Britové zanechali své zásoby. To dovolilo čelu jednotek postupovat dál. Přístav Volos, kde Britové v posledních dnech nalodili řadu jednotek, padl 21.4. a Němci zde ukořistili velké množství nafty.

Když bylo jasné, že se Britové rozhodli pro silný odpor podél řeky Aliakmon, rozhodl General Stumme udržet pozice na západním břehu Aliakmonu a podnikat zdržovací útoky. Oblast Grevena byla považována za možnost pro rozvinutí dalšího útoku, protože i když tam byl špatný terén pro těžká vozidla, byla to jediná možnost, jak prolomit nepřátelský odpor bez většího zdržení. 15.4. zahájila 5. Panzer Division, nedávno přidělená ke sboru, postup severně od Aliakmonu se záměrem postupovat jižně přes Kalabaku na Lamiu. Divize narazila po překročení Aliakmonu u Greveny na špatný terén a lehký odpor. Mimořádná snaha byla potřebná k udržení vozidel na cestách promočených deštěm a sněhem. Poté, co se divize 19.4. dostala z hor, pokračovala opět v rychlém postupu. Lamia byla obsazena následující den přes menší nepřátelský odpor. Brzy bylo jasné, že překročení hor stálo příliš času a britský zadní voj mezitím evakuoval linii Aliakmon a Olymp a ustavil další zadržovací pozici na v Thermopylském průsmyku. Před evakuací pozice Aliakmon Britové odrazili všechny útoky 9. Panzer Division do 17.4., když první vojáci XVIII. Gebirgs Korps, kteří přešli přes Pinios Gorge, dosáhli plání v Thesálii a hrozili tím, že odříznou Britům ústup přes Larisu. V noci 17. – 18.4. Britové úspěšně přerušili kontakt s Němci a vyklidili své pozice. Velké demolice zpomalily německé pronásledování po zemi, ale Luftwaffe byla ve střemhlavých útocích na britské kolony velmi aktivní. Jakmile si General Stumme uvědomil, že se Britové stahují, dal na cestách Kozani-Larisa prioritu pozemnímu personálu Luftwaffe, aby mohly letecké jednotky co nejdříve operovat z polních letišť. 19.4. dosáhla 9. Panzer Division Elasson, kde dostala rozkaz se zastavit. Protože již nebyla potřebná pro operace v jižním Řecku, stala se zálohou sboru a byla odsunuta do Německa k odpočinku.

Ráno 16.4. německé velení zjistilo, že Britové evakuují své jednotky loděmi z přístavů Volos a Pireus. Celé tažení se stalo pronásledováním. Pro Němce bylo nyní nejdůležitější navázat kontakt s ustupujícími Brity a zabránit jejich evakuaci. Pěší divize byly staženy z akce, protože postrádaly mobilitu. 2. a 5. Panzer Division, 1. SS Infanterie Regiment (mot) a dvě horské divize se pustily do pronásledování nepřátel. Po několik dnů byly tyto mobilní kolony mimo dosah svých divizních velitelství. Vzdálenost mezi Larisou a Lamiou, která byla 100 km hornatým terénem, byla překonána za necelé tři dny navzdory zábranám na cestách, demolicím a střetnutím s britským zadním vojem. Zásobovací situace byla vylepšena obsazením skladišť v oblasti Lamia. Přestože běžné zásobování selhalo kvůli přetíženým silnicím a Volos, jediný přístav ve středním Řecku neměl dostatečnou kapacitu a nebyl vyčištěn od min před 27.4., čela divizí opustila Lamiu s dostatečnými zásobami. Spotřeba střeliva byla velmi malá.

Aby bylo možno evakuovat hlavní část britských sil, General Wilson vydal rozkaz zadnímu voji opevnit se v průsmyku u Thermopyl, bráně do Athén. Večer 21.4. německý letecký průzkum informoval, že se britská obranná linie skládá z lehkého polního opevnění v počátečník stupni budování. Další letecký průzkum ukázal, že jsou britští vojáci evakuováni ze Salamis, 20 velkých a 15 malých lodí nakládalo vojáky v Pireu, 4 velké a 31 malých lodí u Chalkis. Kolem přístavů byla těžká protiletadlová palba. 22.4. kolona z 5. Panzer Division zaútočila na pozici u Thermopyl, která byla bráněná britskou pěchotou, dobře zamaskovanými děly a několika tanky. Počáteční německé útoky byly bez úspěchu. Příští den byl podniknut další pokus vojáky 6. Gebirgs Division překročit obtížný terén západně od britských pozic. Tato operace probíhala současně s dalším obkličovacím manévrem podniknutý tanky podporovaným motocyklovým praporem přes Molos. Po těžkých bojích o Molos Britové opustili průsmyk Thermopyly v noci 24. – 25.4. Tanky zahájily pronásledování po cestě vedoucí průsmykem, pomalu, pro velký sklon svahu a množství zatáček. Sesuvy půdy bránily opravám britských demolic. Železnice na vrcholu průsmyku byla také zničena a opravy trvaly tři měsíce. Špatný stav cest často ničil pneumatiky německých náklaďáků. Protože nebyly k dispozici náhradní pneumatiky, přišly motorizované kolony během dvou týdnů o 75% vozidel. Zásobovací důstojník 12. Armee požadoval od OKH okamžitě 1.500 pneumatik.

Výsadkovou operaci proti Korinthské šíji podnikly dva prapory 2. Fallschirmjager Regiment, posílený výsadkovou ženijní četou a výsadkovou zdravotní rotou. 25.4. bylo více než 400 dopravních letadel a mnoho kluzáků přelétnuto z Plovdivu na bývalé britské letiště v Larise. Hodina H pro výsadek byla určena na 7:00 26.4. Po opuštění Larisy měla plně naložená letadla dvě hodiny na let k cíli. Letadla přeletěla pohoří Pindus a poté letěla ve výšce 50 m nad Korinthským zálivem. Přeletěla záliv a úspěšně dosáhla šíje, aniž by byla zpozorována. Piloti vystoupili na 120 m, zpomalili a vysadili výsadek. První přistály kluzáky po obou stranách šíje. Výsadkáři seskočili ve stejnou chvíli, dobyli most a zajali velký počet britských vojáků. Hlavní cíl, obsadit most s minimálním zdržením, byl dosáhnut, když náhodný zásah britského protiletadlového dělostřelectva vyhodil most do vzduchu a zavalil mnoho německých vojáků troskami. Ženisté postavili ve stejný den náhradní, takže doprava mezi pevninou a Peloponésem byla přerušena jen na krátký čas. Během výsadkové operace byl jeden nákladní letoun sestřelen a havaroval v pohoří Pindus a dva kluzáky byly zničeny při přistání. Několik letadel bylo poškozeno protiletadlovou nebo kulometnou palbou. Kdyby byla tato operace vykonáno o několik dnů dříve, zajatých britských vojáků by bylo mnohem více. Takto již většina Britů ustoupila na Peloponés.

Po opuštění Thermopyl se britský zadní voj stáhnul na improvizované pozice jižně od Théb, kde ustavili poslední frontu před Athénami. Motocyklový prapor 2. Panzer Division, který z ostrova Euboea obsadil přístav Chalkis, měl obejít britský zadní voj. Vojáci narazili jen na slabý odpor a ráno 27.4. první Němci vstoupili do Athén. Zde se zmocnili velkého množství zásob. Výsadek a obsazení Korinthské šíje byl zkoordinován s postupem západním Řeckem 25.4. 1. SS Regiment, umístěný v Jannině, postupoval pěšky přes pohoří Pindus přes Arta k Mesolongion a přešel na Peloponés u Patrasu ve snaze získat přístup na šíji od západu. Většina motorových vozidel byla zanechána na pevnině, postupující jednotka se skládala z pěší a podpůrné jednotky naložené v Patrasu a postupující po železnici do Korinthu. Po příjezdu v 17:30 27.4. se vojáci SS dozvěděli, že armádní jednotky již postupují z Athén, aby ulehčily výsadkářům. Jednotka SS se vrátila do Patrasu s rozkazem pronásledovat ustupující Brity na Peloponésu od západu. Postupovali po železnici a první vlak přijel 28.4. do Pirgosu, kde Němce přivítal starosta. Po překonání Korinthského kanálu pronásledovala 5. Panzer Division nepřátelské síly přes Peloponés. Postupem přes Argos do Kalamai dosáhla jižního pobřeží 29.4., kde se setkala s vojáky SS, kteří přijeli z Pirgosu po železnici. Boje na Peloponésu se skládaly z mnoha menších střetů s izolovanými skupinami Britů, které se nebyly schopny včas nalodit. Při své ukvapené evakuaci zejména v noci používali Britové mnoho malých přístavů. Na Peloponésu bylo zajato asi 8.000 britských a jugoslávských vojáků a osvobozeno mnoho Italů z řeckých zajateckých táborů. Do 30.4. poslední Britové opustili pevninu nebo byli zajati.