Heer

Po konci První světové války museli němečtí zástupci podepsat Versaillskou smlouvu (28. června 1919), která určovala pro Německo tvrdé podmínky. Německo muselo platit rozsáhlé reparace, které svým objemem zaručovaly, že nedojde k ekonomickému obrození a k vytvoření prostředků pro vedení nové války. Navíc byla zredukována velikost ozbrojených sil na minimální úroveň. Námořnictvo se změnilo na pobřezní stráz a stavy pozemní armády byly snízeny na 100.000 mužů, kteří měli za úkol pouze obranu vlastního území. Cílem bylo oslabení Německa, aby mohlo být ovlivňováno z vnějsku. Toho vseho ale nebylo zapotřebí vzhledem k tomu, že armáda byla v podstatě rozpustěna v roce 1919. Někteří, vědomi si rozvoje bolsevismu, otevřeně mluvili o vzpouře, organizovali Vojenské sněmy, které vyzadovaly kontrolu nad demobilizací a zrusení privilegií důstojníků.
Nová německá republika potřebovala nějakou výkonnou sílu, kterou se stala skupina dobrovolníků známá jako Freikorps. Tyto skupiny byly tvořeny důstojníky a vojáky, kteří chtěli zabránit rozmachu bolsevické revoluce. Ze začátku postrádaly centrální řízení a mnohdy i správnou disciplínu, ale byly to jediné jednotky, které byly k dispozici. V roce 1921, kdy se začal formovat Reichsheer, tvořili jednotky Freikorpsu větsinu ze 100.000 mužů.
Jelikoz byl Versaillskou smlouvou rozpustěn generální stáb, byla vytvořena organizace v podstatě jej nahrazující - Truppenamt. Byla daleko centralizovanějsí, nez původní generální stáb a byla potencionálně velmi silnou. Jelikoz byl Versaillskou smlouvou omezen počet důstojníků na 4.000, byli velmi pečlivě vybíráni, větsinou na základě jejich válečných záznamů. Byl vytvořen efektivní sbor profesionálních důstojníků.
Stejným způsoben, kterým byly vybíráni důstojníci, se postupovalo i při výběru muzů, kteří měli tvořit dva povolené armádní sbory, jeden v Berlíně a jeden v Kasselu. Aniz spojenci něco zpozorovali, stalo se z Reichsheer účinné a pevné jádro schopné budoucího rozvoje.
V roce 1922, kdy byla podepsána Rapallská smlouva se Sovětským svazem, začal výcvik německých důstojníků v tajných prostorech v Kazani a Lipetsku. Na oplátku dodávali Němci Rusům své technické a taktické poznatky. V této době si také vrchní velení uvědomilo důlezitost mechanizace, i kdyz to nikdy neovlivnilo armádu, jako celek.
Příslušíci Reichswehru na společné fotce

Takže kdyz v roce 1933 převzal Hitler moc v Německu, zdědil sice malou, ale dynamickou armádu, znalou posledních odborných poznatků. V této době začíná politizace armády, která je přejmenována na Wehrmacht. V roce 1934 byla zavedena nová přísaha poslusnosti, nacistický znak se jiz nosil na vsech uniformách. V roce 1938 byl také Truppenamt transformován na Oberkommando der Wehrmacht (OKW), generální stáb armády byl vytvořen znovu, jako Oberkommando des Heeres (OKH). Vztahy mezi OKW a OKH nebyly nikdy dobré, čehoz Hitler vyuzíval k zajistění svého vlastního vlivu. V té době také vzrostla velikost Wehrmachtu. Největsí přírůstky zaznamenala pěchota, jejíz organizace se nijak nezměnila od dob Velké války.