Po převálcováni Belgie a překročení Meusy, určoval Mansteinův plán německým jednotkám tři hlavní úkoly:
Rychlý tankový postup k Abbeville na Sommě, zničení mobilní francouzsko-britské armády ve Flandrech severně od „tankového koridoru“ a nakonec zničení francouzských armád jižně od koridoru.
Vytvoření tankového koridoru na západ bylo úkolem Armee Gruppe B (Rundstedt), která se skládala z 4., 12., 2., 9. a 16. armády a tří tankových skupin, které vedli Hoth, Reinhardt a Guderian. Mezi 14. květnem, kdy byla překročena Meusa a 16. květnem, zničily Panzer Gruppe Corapsovu 9. armádu a pokročily o 50 mil k Rethelu na Aisne a Hirsonu na Oise.
Německé tanky Panzer 38(t) překračují Meusu 10. května 1940
Kleist měl strach z francouzského protiúderu do boku klínu (o který se pokusil 19. května de Gaulle s narychlo zformovanou 4. obrněnou divizí u Montcometu, severně od Laonu), ale Guderian získal dovolení k průzkumu a začal pronikat dál s plnou silou. 18. května dosáhl Peronne na Sommě a 20. května Abbeville a Atlantiku. Hothova skupina byla pomalejší a musela odrazit efektivní britský protiútok u Arrasu 21. května.
Spojenecké vrchní velení nyní použilo tzv. Weygandův plán, sestávající se z útoků na koridor, ale všechny selhaly.
Mezitím Němci upevnili obklíčení kolem přístavů u Kanálu, kde zůstal BEF, francouzská 1. armáda a Belgičané. Ti kapitulovali 28. května, ale 24. – 26. května Hitler (na Rundstedtovu radu) zastavil přímý útok tankových divizí na kapsu a umožnil Britům stáhnout svoji a velkou část francouzské armády do Británie z Dunkerque.
Tankové divize byly 30. května přesunuty na Somme a Aisne, kdy byly ještě početné zbytky francouzské armády, ale demoralizované a bez odpovídajícího vybavení, které měly hájit pomyslnou Weygandovu linii k obraně hlavního města a vnitrozemí. Srovnání sil bylo 120 německých divizí proti 65 francouzským, s Kleistovou tankovou skupinou nyní pod velením Bocka na Sommě a Guderianovou pod velením Rundstedta na Aisne.
Útok začal 5. června a 9. června Bockova Armee Gruppe B překročila Seinu u Paříže. Ve stejný den Rundstedtova Armee Gruppe A zaútočila, byla však zdržena do 12. června francouzským odporem u Chalons. Nakonec byli Francouzi donuceni k ústupu a 13. května vyklidili Paříž a obranou linii na Loire. Francouzi v Maginotově linii tak byli izolováni.
Maginotova linie byla prolomena u Saarbrückenu a Colmaru 14. a 15. června. 17. června Petain (který se stal hlavou francouzské vlády) požádal o příměří. Kterému bylo vyhověno 22. června. Ale nebylo respektováno Mussolinim — ten vyhlásil válku Francii 10. června — a příměří podepsal 25. června. Jeho snaha dosáhnout územních zisků byla odražena francouzskými jednotkami v Alpách. Němci tak okupovali sever a západ Francie, zbytek zůstal neokupován pod francouzskou vládou ve Vichy, zůstala jí armáda 100.000 mužů a loďstvo. Zámořské kolonie zůstaly pod správou vlády ve Vichy.
Pro Němce to byl totální vojenský úspěch. Při ztrátě 27.000 mrtvých zničili francouzskou, britskou, belgickou a holandskou armádu, zajato bylo 1.900.000 Francouzů. Francouzské ztráty byly 90.000 mrtvých a 200.000 raněných, britské 68.000, belgické 23.000 a holandské 10.000 mužů.
Vagón, kde byla podepsána kapitulace v červnu 1940.
.jpg)
.jpg)