Barbarossa

22.června začala nejvetší pozemní bitva všech dob.Začal nelítostný boj dvou zcela odlišných států, Hitlerovou Třetí Říší a Stalinovým komunistickým režimem SSSR,boj hákoveho kříze s kosem a srpem.Heroický boj, který bude znamenat porážku vojsk Třetí Říše. Ani ne dva roky poté, co byl podepsán pakt o neútočení mezi SSSR a Německem (pakt Molotov - Ribbentrop), nyní nastala doba pro jeho porušení.

Veleni Wehrmachtu vytvořilo tři velké armádní celky pro vpád do Sovětského svazu:

Hitler předpokládal dobití stanovene linie A-A Archangelsk - Astrachaň a ziskaní Lebensraumu pro německý lid.Dále předpokládal , že dobytím Ruska ztratí Anglie (v té době jedina zeme, která odolala náporu Němců) svého spojence a bude přístupná návrhům ze strany A.Hitlera.

Každá ze skupin armád měla k dispozici jednu leteckou armádu, která podporuje útoky německých pozemních vojsk a koncentrovanou tankovou sílu v podobě tankové skupiny.

Tankove skupiny:

Vzhledem k tomu, ze tankové a mechanizované divize nesly hlavní tíhu bojů (ale také i hlavní úspěchy), je zde tabulka se jmény velitelů jednotlivých divizí a jejich zařazení, v kterém zahájili tankové divize východní tažení:

Dale nemecke armady které se účastnili tazeni:

Na úseku LVI tankového sboru u skupiny armád Sever se podařilo do té doby nevídaným tankovým útokem dobýt důlezité přechody přes řeku Dvinu u města Dvinsk - coz je vzdálenost 300 km, které byly překonány za čtyři dny. Ve Dvinsku se ale tankový sbor musel zastavit a počkat na pomalejsí pěchotu 16. armády, která byla téměř o sto kilometrů zpět.

Do poloviny července se podařilo německým vojskům dosáhnout Pobaltí a 18.armáda pronikla do lotyssko-estonského prostoru chráněná 4. tankovou skupinou. Ta překročila starou sovětsko-estonskou hranici a zaútočila na tzv. Stalinovu linii, coz byla obranná linie s bunkry a tězkými polními opevněními (tato linie se vlastně táhla celým Ruskem v severo-jizním směru a vyuzívala přírodních překázek i umělých opevnění a byla budována postupně jiz od dob jednotlivých ruských knízectví - v té době se samozřejmě nejmenovala Stalinova...). Hlavním úkolem této doby na této části fronty bylo dobytí linie podél řeky Lugy, která se nacházela mezi Ilmeňským a Čudským jezerem - i toto bylo přes určité potíze (bylo nutné poněkud upravit původní plány a přesunout tankové jednotky z původně plánovaného směru na Novgorod do úseku fronty na dolním toku řeky Lugy, kde byla obrana ruských vojsk slabá) do poloviny července splněno. Po dobytí této linie se i zde čekalo, co bude dále jako na středním úseku fronty.

Skupina armad Nord prošla Pobaltskými zeměni hladce,často je občané výtali jako osvoboditele.Cil byl ale jasny,Leningrad a museli postupovat dále. Kolem 26. června zacali ale komplikace v dusledku sovětských proti utoku zejména u Pskova a Ostrova.Dale skupina armad nedosahla pristupovych cest smerem k Leningradu. Námořníci Baltského loďstva spolu s pozemními silami zejména při obraně Tallinu,kde poutali sovětstí vojáci značné německé síly až do srpna, kdy bylo město konečně dobyto, Moonsundského souostroví,zde poutali nemecke sily az do října 1941 a poloostrova Hanko,kde vazala sovetska posadka základny německé jednotky až do prosince, byli tvrdým oříškem i pro dobře vyčvičené německé vojaky. V září Němce jednotky došli až k Šlisselburgu a Ladožskému jezeru a tím byla zahájena 900 dní trvající blokáda Leningradu.

Díky obraně vedené pod maršálem Žukovem odrážela německé pokusy o dobytí tohoto města a zmařila tím jeden z hlavních strategických cílů operace Barbarossa. Skupina armád Nord byla stále vázána u Leningradu a tudíž nemohla později poskytnout své hlavní úderné síly na pomoc skupině armád Mitte při útoku na Moskvu.

Tankové divize 3 a 2 tankové skupiny postupují dle plánu a probiji se obranou Západního frontu a začínají uskutečňovat velke obchvatne manévry této války – 2. a 3. tanková skupina obklíčila v klestích tzv. Bialystocko-minského kotle čtyři ruské armády, které byly postupujícími vojsky 4. a 9. německé armády postupně rozdrceny - tato porážka stála velitele Západního frontu gen. Pavlova velitelský post a i zivot, protoze byl popraven , nemci zabrali velke mnozstvi ruske techniky hlavne nákladních aut , 300 00 sovetskych vojaku odpochodovalo do zajetí vstříc otrockým pracím v Německu.... Takováto porážka by jinou armádu patrně rozložila a bylo by po válce, ale v Rusku se prostě počítalo jinak - 300 000 zajatých vojáků - “no ničevó - máme náhradu”, šlo pouze o čas,nez se zase objevi další nove ruske posily.

Po obklíčení ruských vojsk u Bialystocku německé tankové klíny valí dál za dobytím operačního cíle, kterým v té době byla zatím ještě Moskva. Na cestě do Moskvy však stojí ještě mnoho překázek - nejblizsí jsou řeky Berezina a Dněpr, které tvoří přirozené obranné valy - jiz v prvních dnech července je 3. tankovou divizí dobyt Bobrujsk a 18. tankovou divizí Borisov a tím bylo na Berezině vytvořeno předmostí a Němci útočí dále, protoze na cestě do Moskvy je nutné nejdříve dobýt Smolensk, který tvoří důlezitou křizovatku cest. V cestě do Smolenska však stojí jestě Dněpr - přechodu Dněpru předcházela velmi vzrušená debata mezi velitelem 4.armády marsálem Klugem a velitelem 2. tankové skupiny gen. Guderianem (Kluge přes Dněpr nechtěl a navrhoval počkat na pěsí divize a Guderian chtěl útočit hned). Historie dala již za pravdu Guderianovi, protoze když bylo rozhodnuto dne 10. července přes Dněpr zaútočit, tak nebyla ruská vojska jestě připravená. Přechod Dněpru se tedy podařil bez velkých ztrát a od Kopysu, Šklova a Starého Bychova se Němci valí dále - ke Smolensku. Útok ve směru na Smolensk zahájila 10. července 3. a 2. tanková skupina, které postoupily za deset dní asi o 200 km a ve směru na Velikije Luki zaútočily dva sbory 16. armády skupiny "Nord" s cílem rozetnout Západní front na tři části a zlikvidovat ho (Smolenské, Mogilevské a Něvelské uskupení). Sovětská vojska však v urputných bojích způsobila skupině armád "Mitte" značné zráty a částečně ochromila její údernou sílu. 14. července byly v bojích u Orši poprvé použity reaktivní minomety - "kaťuše" (baterie kapitána Flerova).

Ve středu Západního frontu probíhaly tuhé boje s hlavním německým uskupením směřujícím přímo na Smolensk. 20. armáda se dlouho na siroké frontě bránila náporu německé armády, nedokázala ho však zadrzet. Tankové svazy 9. německé armády pak Sověty obesly a vtrhly do Smolenska.

Vojska Západního frontu v období od 21. července až 7. srpna, po získání posil (20 střeleckých divizí Záložního frontu), udeřila na nepřítele z prostoru Bělyj-Jarcevo-Roslavl ve směrech na Smolensk a pomohla 16. a 20. armádě probít se z obklíčení ve kterém se ocitly v prostoru jižně od Jarceva.

30. července bylo německým vojskům poprvé ve druhé světové válce nařízeno, aby ve strategickém směru přesly do obrany. Armádní skupina generála Kačalova směřující od Roslavlu se ocitla po dobytí tohoto města Němci v obklíčení, ze kterého se jen málokomu podařilo uprchnout (v bojích padl i velitel generál Kačalov). Na příkaz hlavního stanu pak sovětská vojska 10. září přesla do obrany.

Němci zajali 310.000 vojáků, ukořistili 3.200 tanků a 3.000 děl, sami pak přišli o 250.000 mužů. Boje u Smolenska ovšem způsobily zdržení skupiny armád "Mitte" při útoku na Moskvu a dovolily Sovětům zorganizovat její obranu.

Za 25 dnů válečného tažení se podařilo splnit první operační cíle operace Barbarossa a mechanizovaná vojska skupiny armád Střed stojí na čáře Jarcevo-Smolensk-Jelňa-Roslavl a za sebou mají přes 700 km, ale do Moskvy ještě 350. Podařilo se jim zabrat velkou oblast centrálního Ruska, pouze v hlubokém týlu se brání část ruských vojsk u města Mogilev, ale i ten byl do konce měsíce dobyt, takže nyní se na tomto úseku fronty čekalo, co bude dále.

Na jihu to bylo na straně Němců těžší, protože útočili proti vybudované obranné linii, kterou bránil vyšší počet rudoarmejcu nez presahoval počet německých vojaku(i když se to proti dobremu vicviku Nemeckych jednotek nedalo rovnat). I přes tyto potíže na straně Němců však boje pomalu i zde postupují dále do nitra Ruska, ale nebyly zde zatím žádné velké obkličovací bitvy jako na střední frontě - masa ruských vojsk takřka spořádaně skákala před německe kulomety MG42 (první vlna, druhá vlna ,třetí vlna… a tak to slo dal :-D).Stalinovu linii se podarilo po úporných bojich dobit během 9.července.Po prekonani této průkazky se Německým jednotkam znovu povedl bravurní obchvat a to tentokrát Umaně a vysledek? 100 000 zajatců, kteří tvořili mužstvo třech armád, které zde byly obklíčeny - 6.,12.,18. Byť tento kotel a počty zajatců nepatří k největším, důležitější bylo, že v dané chvíli - tj. na přelomu července a srpna nebylo na této části fronty dostatek ruských vojsk, které by mohli bránit linii kolem řeky Dněpr a důležité hospodářské oblasti, které se nacházejí na dolním toku Dněpru, v Donbasu a na poloostrově Krym. A jako první důsledek této porážky bylo obklíčení ruských vojsk u Kyjeva, které nastalo následně…

Získat Ukrajinu bylo pro Němce z ekonomického hlediska velmi důležité, Sovětský svaz by zbavili velké průmyslové a zemědělské základny a zároveň posílili vlastní hospodářství. Přesto se toto Hitlerovo rozhodnutí setkalo především ze strany Guderiana, generálplukovníka Haldera, generála Hotha a polního maršála von Bocka s ostrým nesouhlasem. Všichni tito velitelé preferovali dobytí Moskvy jako jediné možnosti, jak srazit Sovětský svaz definitivně na kolena. 23. srpna 1941 podnikli na poradě OKH poslední pokus zvrátit Hitlerovo rozhodnutí. Guderian však z obavy o své jmenování vrchním velitelem pozemní armády Hitlerovi ustoupil.

V červenci 1941 se skupina armád "Süd" na Ukrajině skládala z 1. tankové skupiny, 6., 17. a 11. armády, rumunské 3. a 4. armády a slovenského a maďarského sboru. Ke konci července byla pak posílena o 8 pěsích německých divizí a o 3 italské divize. Proti této síle stála vojska sovětského Jihozápadního frontu ve složení 5., 6., 26. a 12. armáda a vojska Jizního frontu tvořeného 18. a 19. armádou. . Na frontě táhnoucí se od severu Ukrajiny az k Černému moři (asi 1.200 km) proti sobě stálo 63 německých divizí a 16 sborů a vojska Jihozápadního a Jižní frontu. Tuhé boje probíhaly zejména v kyjevském prostoru, kde sovětská vojska neustále odrážela německé útoky

Na přelomu července a srpna vojska Rudé armády neustále odrázela německé útoky a donutila Němce dokonce 10. srpna zastavit bezprostřední útok na Kyjev. Obránci Kyjeva zadrzovali 6. německou armádu a 1. tankovou skupinu, které znemoznili průnik na jih a obchvat vojsk Jihozápadního a Jizního frontu. Výsledkem bylo jiz zmíněné nesplnění úkolu skupiny armád "Süd" co se týče likvidace uskupení sovětských kyjevských vojsk.

V září vsak ze severu dorazily posily ze skupiny armád "Mitte" a zaútočily na bok Jihozápadního frontu a obklíčily ho. V obklíčení se následně ocitla i vojska Jizního frontu čelící 11. armádě, rumunské 3. a 4. armádě a slovenským, maďarským a italským svazkům. Ústupové cesty přetala sovětským vojskům 1. tanková skupina útočící z jihu od Kyjeva. Obě armády obklíčené v prostoru Umaně pokračovaly v odporu, který vsak přesila německých vojsk rychle zlikvidovala.

Obrana samotného Kyjeva skončila 19. září 1941, kdy přišel rozkaz k jeho vyklizení. Němci zajali 650.000 vojáků, ukořistili 900 tanků a 3.179 děl. Odlození ofenzívy na Moskvu vsak významně pomohlo sovětským vojskům v organizaci obrany jejich hlavního města, protoze Wehrmacht mohl útok na město obnovit az v září 1941.