Útok na Krym

Kdyz převzal generál von Manstein 17. září 1941 11. armádu, poznal, ze síly které má od německého nejvyssího velení, nemohou stačit k současnému dobytí Krymu i útoku na Rostov. Rozhodl se tedy, že nejprve obsadí Krym, neboť ten byl stálou hrozbou pro celý pravý bok německé výhodní fronty. Ve směru na Rostov měl být pouze udrzován dotyk s ustupujícím nepřítelem. I tak byly síly k obsazení Krymu žalostně malé a bylo třeba spoléhat na rychlou, překvapivou a zároveň pečlivě naplánovanou akci. Také nezbývalo než doufat, ze Rusové nezaútočí na jiném úseku. První varování, které dávalo tusit, že nepůjde o jednoduchou akci na sebe nenechalo dlouho čekat. Krátce po prolomení obrany před Perekopem, který tvoří bránu na Krym a zahájení rychlého postupu na Sevastopol, zahájili Sověti ofenzívu v Nogajské stepi. Na tomto úseku chránily boky 11. armády pouze rumunské jednotky. Mansteinův plán na překvapivé ovládnutí Krymu a dobytí Sevastopolu ztroskotal a naopak hrozilo nebezpečí, ze 11. armáda bude odříznuta, obklíčena mezi Dněprem a Černým mořem a dokonce zničena. K odstranění této krize musel Manstein stáhnout 170. peší divizi a brigádu SS "Leibstandarte", takze postup na Krym se zastavil. Ve válce se vsak situace mění každým okamžikem a tak zatímco obě sovětské armády útočily na Mansteinovy divize, neměly kryté boky ani týl a to se jim velice brzo vymstilo. Jejich osud se jmenoval Kleist. 1. tanková skupina generálplukovníka von Kleista splnila koncem září svoji úlohu v obkličovací bitvě u Kyjeva a byla volná pro dalsí operace. Zaútočila proto od Dněpropetrovska směrem k Rostovu, stočila se k jihu a pronikla oběma sovětským armádám do zad. Dříve nez se sovětské velení vzpamatovalo, byly obě armády v pasti. Z lovců se stali pronásledovaní a z ofenzívy útěk. výsledek byl zdrcující. 18. a část 9. armády byly zničeny, 65000 sovětských vojáků zajato, 212 tanků a 672 děl padlo do německých rukou. I německé velení se opět poučilo, ze s roztřístěnými silami a nedostatečně sladěnými operacemi nelze vybojovat jasná vítězství. Manstein tak konečně dostal rozumný úkol. Měl se svou 11. armádou zaútočit pouze na Krym. Tři týdny zdrzení jsou však dlouhá doba a německé jednotky musely nyní podstoupit dlouhou a krvavou bitvu.
Manstein nasadil k útoku přes Išunskou šíji do první linie LIV. armádní sbor (22. pd, 46. pd, 73. pd a část 170. pd). Pro více bojových svazků nebylo na sedm kilometrů úzkém koridoru místo. Za nimi stál XXX. sbor se 72. pd, 170. pd a 50. pd. XXXXII sbor se 132. pd a 24. pd se teprve přesouval na bojiště. Proti Mansteinovým šesti divizím stálo osm polních divizí 51. armády, čtyři divize jezdectva, pevnostní jednotky a námořní brigády v Sevastopolu. Po moři se přesouvaly jednotky generála Petrova z vyklizené Oděsy, celkem asi 80000 mužů. Sověti také mohli nasadit značné mnozství tanků, Němci naopak neměli ani jediný. Pouze dva tucty útočných děl. Pokud jde o dělostřelectvo, zde byla mírná převaha na straně Němců. Navíc zde neposkytovala úplně rovná step pokrytá trávou ani to nejmenší krytí. Vzdušný prostor ovládalo sovětské letectvo, které se vrhalo na každý rozpoznatelný cíl. Musela se zakopat nejen pěchota a baterie v přední linii, ale i každé vozidlo a koně a to i daleko v týlu. Teprve když byl přivelen Mölders se svou stíhací eskadrou, podařilo se jí alespoň přes den vyčistit oblohu. Za takových podmínek a s přihlédnutím k hluboce členěné sovětské obraně bylo zřejmé, ze ztráty budou značné.
Útok byl zahájen 18. října a teprve po osmi dnech tězkých bojů začala obrana ochabovat a 28. se zdařil definitivní průlom na Krym. 51. armáda začala ustupovat částí jednotek směrem k Sevastopolu a z části na Kerčský poloostrov. Nyní bylo třeba, aby byl ustupující nepřítel odříznut, obklíčen a zničen ještě předtím, než stačí ustoupit a znovu zaujmout obranu. Ale jak jiz bylo řečeno, Němci neměli jediný tank. Němci proto shromázdí motorizované části pěsích divizí, od průzkumu po flak a protitankové jednotky a vytvoří z nich bojovou skupinu pod velením plukovníka Zieglera. Bojová skupina obsadí 1. listopadu Simferopol a pronikne přes pohoří až na jizní pobřezí u Jalty. Tím jsou sovětské jednotky odříznuty od Sevastopolu. 46. pěší divize zablokuje šíji u Parpače, 3. listopadu dobude 170. pd Fedosii a společně s 46. pd pronikají za tvrdých bojů parpačskou šíjí. Roty už mají pouze 20-30 muzů, ale vítězství je úplné. 15. listopadu je dobyt Kerč. Masteinovi tak zůstává odepřeno pouze dobytí Sevastopolu, který unavené německé jednotky nedokázaly dobýt "za pochodu". Přesto se podařilo sesti německým divizím zajmout 100 000 Sovětů a zničit nebo ukořistit přes 700 děl a 160 tanků. Nyní zbývá poslední krok - Sevastopol. Bylo samozřejmě zádoucí, aby útok na pevnost začal co nejdříve, protoze její posádka mohla být po moři téměř neomezeně zásobována a posilována. Čtyři divize, které se nacházely v okolí pevnosti, nestačili ani na neprodysné obklíčení pevnosti. Proto bylo potřeba stáhnout k Sevastopolu všechny použitelné síly. Tím ovšem bylo podstoupeno značné riziko, nebot Sověti měli neomezenou vládu na moři a mohli se vylodit na kterémkoliv místě pobřezí. Nakonec bylo přiveleno celkem 7 divizí. V pohoří Jaila musela být nasazena 4. rumunská horská brigáda, protože zde operovaly silné partyzánské oddíly. Na zajistění pobřezí zůstala 8. rumunská brigáda jezdectva a týlové jednotky bojových divizí. Na Kerčském poloostrově byl ponechán jen XXXXII. sbor s 46. divizí. Podle původních odhadů mají být přesuny vojsk a zásobení municí provedeny do 28. listopadu. Vse se vsak zdrzelo, nebot přisla zima a s ní na Krymu obvyklé destě.
Nakonec je dělostřelecká příprava a útok zahájen az 17. prosince. Jak se brzy ukáze, bude to rozhodující zdrzení. Sest dní se probíjejí německé divize obranou, než se jim podaří prolomit vnější prstenec opevnění. To ale zdaleka není vse. Zemní i dřevěné bunkry musejí být ničeny jeden po druhém a celý útok se tak rozpadá na boj jednotlivců. 28. prosince se jednotky 22. pd probíjení do těsné blízkosti "Fort Stalinu". Pokud ji dobyjí, ovládnou celou zátoku a tím se uzavře přísun posil do pevnosti. Další den však přichází Jobova zvěst. Sověti se po předchozím vylodění u Kerče (24.12.), vyloďují i Feodosije, kde se převalili přes slabé zajistění a nyní mohou vpadnout německým armádám u Sevastopolu do zad. Manstein na sebe bere riziko a nechává u Feodosije věcím volný průchod. Cílem je zajistit kontrolu na zátokou a odříznout tak definitivně pevnost. Poté budou bude mozné některé jednotky stáhnout a nasadit proti sovětskému vylodění. Generálporučík hrabě von Sponeck, velitel XXXXII. sboru má k dispozici pouze 46. pěsí divizi. Přesto se mu daří i při 30 stupních mrazu zatlačit některé jednotky u Kerče zpět. Po vylodění Sovětů u Feodosije se vsak situace stává kritickou a hrozí úplné odříznutí a zničení divize. Rozhoduje se tedy ustoupit na parpačskou síji a zachránit tak svoji jednotku. V tomto smyslu informuje velitelství 11. armády a nechává demontovat radiostanici. Tím je rozhodnuto. Jednotky útočící na Sevastopol hlásí, ze pevnost v nejblizsích dnech nedobyjí. Proto je útok zastaven a část jednotek odeslána na pomoc 46. divizi. Bude trvat téměř půl roku, nez Sevastopol padne.