Ardenská ofenzíva 1944-45

Příprava na tuto operaci probíhala nesmírně pečlivě. Byl jí přiřazen krycí název Herbstnebel. Hitler zakázal svým velitelům jakoukoliv radiovou komunikaci. O této operaci vědělo jen pár vyvolených vysokých důstojníků.
Pod rouškou husté mlhy se dalo 20 německých divizí rozdělených do tří armád do pohybu.
Na pravém křídle byla 6.panzerarmee Septa Ditricha, která čítala 4 obrněné a 5 pěších divizí. Tuto armádu čekal hlavní úkol, zmocnit se Monschau a Elsenbornu a přes Malmédy a Stavelot dojít až k řece Meuse u Huy, dále pak pokračovat ve směru na Brusel a Avers.
Uprostřed byla Manteuffelova 5.obrněná armáda se 4 obrněnými a 5 pěšími divizemi. Její úkol byl převzít silniční uzly v Saint-Vithinu a v Bastogni, také měla překročit řeku Meusu v prostoru mezi Sonantem a Namurem. Dalším úkolem bylo krýt levý bok Seppa Ditricha.
Na jihu byla 7.armáda generála Brandenberga. Její úkol byl chránit levý bok celé operace severně od Luxemburgu a Arlonu.
S hlavní operací měly být zahájeny i tři sekundární akce. Útok vedený směrem do Nizozemí, na Bredu, měl na sebe upoutat britské jednotky.Útok ve směru na Maastricht měl za cíl upoutat americké jednotky, soustředěné v kapse Aix-la-Chapelle. A konečně koncem ledna mělo dojít k ofenzivě , vedené ze Sárska a zároveň z colmarské kapsy, jež měla za cíl obsadit severní Alsasko a upoutat na sebe Pattonovu armádu.

V sobotu 16.12.1944 v 5.30 zahájili Němci přehradnou dělostřeleckou palbou mohutnou protiofenzívu. Spojenci, kteří již nevěřili, že jsou Němci schopni podniknout větší akci, byli dokonale překvapeni.
Němci zaútočili v sektoru 4.americké armády. Hned na počátku ofenzívy se Němcům podařilo prolomit frontovou linii a postoupit hluboko do spojeneckého uzemí. Útočníkům hrály do karet dva důležité faktory. Prvním byla znalost členitého území a druhým počasí, které Spojencům nedovolovalo využít letectvo.
Němečtí vojáci postupují podél zničené americké kolony.

Večer 17. prosince byla fronta prolomena na celém útočném úseku. Americká 106. divize byla obklíčena a pluky 422, 423, 424 se bránily z posledních sil.
Na pravém křídle se i přes podporu obrněných divizí nepodařilo dobýt hřeben Eisenbornu. Armáda narazila na zničené mosty a na Hodgesovu 12.posílenou armádu. Jediný průlom byl zaznamenán na úseku Peiprovy obrněné skupiny. Podařilo se jí proniknout přes Malmédy a Stavelot k Ambleveskému údolí, kde byla zablokována a odražena 3. americkou obrněnou divizí . V Malmédách došlo k hrůznému masakru amerických jednotek. ( Sice tohle do historie Wehrmacht Heeru nepatří, ale aby to bylo úplné i kompletní jsem sem zařadil jednotky SS ).Jak je vidět na severu se moc nedařilo podiváme se ťeď níže.
Na jihu se Brandenbergovi nepodařilo dobýt Echternach, kde kladla tvrdý odpor 4.americká divize, později posílená o 10.obrněnou divizi, uvolněné z Pattonovy armády.
Uprostřed na úseku Manteuffelovy armády se operace odvíjela mnohem slibněji. .Ve Schnee Eifel byly dva prapory 106.divize přinuceny kapitulovat. Němci zajali přes 7000 amerických vojáků. Dalším úspěchem bylo obklíčení Saint-Vithu , kde se urputně bránila 7.obrněná americká divize, bohužel padl až 21. prosince.
Jednotky 5. tankové armády se dostaly k Wiltzu a na okraj města Bastogne, sídla velitelství 8. armádního sboru, a začaly ho obkličovat.
Když americké armádě podařilo stáhnout jednotky ze St. Vith a do málem již obklíčené Bastogne přesunout 101. výsadkovou divizi v čele s generálem Mac Auliffem, jemuž se povedlo město ubránit. Hrdinská obrana Bastogne byla asi nejsvětlejší stránkou operace z americké strany. Dne 23. prosince se nad předními liniemi nenadále na čas vyjasnilo. Což je velkým štěstím pro Američany, ale neštěstím pro Němce.
Vývoj sice neodpovídal, tak jak byl naplánován, ale byl to neoddiskutovatelný úspěch. Spojenci, kteří již nevěřili, že jsou Němci schopni podniknout větší akci, byli dokonale překvapeni. Americké velení přerušilo aktivitu v sektoru Aix-la-Chapelle a v Sársku. Němci také donutili Američany nasadit do bitvy všechny rezervy. Čtyři divize Pattonovy armády.
Vojáci letecké divize si dopřávají odpočinek.

V nejzápadnějším výběžku Němci obsazeného území byla zahájena ze dne 24. na 25. prosince ofenziva v Alsasku s cílem dobýt američany bránící Bastogne. Po několika útocích se však německým jednotkám nepodařilo Bastogne dobýt. Navíc poté co Pattonovi tankisté prorazili za velkých ztrát do obklíčeného Bastogne úzký, asi půl kilometru široký koridor, začali Němci ustupovat.
Počasí vychází vstříc nasazení letectva, je pěkně, že by se dalo sušit seno a to je rozhodující. Bitva by se pravděpodobně vyvíjela trochu jinak, kdyby bylo delší dobu zataženo, což je v oblasti Arden v zimných měsících jev poměrně častý. Příroda se k však Němcům obrací zády a ti nemohou včas a klidu přesunovat a zásobovat svá vojska. Nacisté sice vyčlenili na podporu operace asi 800 bojových letounů a během bitvy se Luftwaffe pokouší operovat intenzivněji, ale proti mnohonásobné spojenecké přesile to nestačí.
8.ledna se Hitlerř smířil s ústupem.Němci začínají postupně stahovat i další jednotky. Tím pádem za tři dny od zahájení americké protiofenzívy byla osvobozena nebo Němci vyklizena více jak polovina ztraceného území. Bitva v Ardenách tím byla u konce a Němci přecházejí zpátky do obrany. Bitva skončila 18.ledna 1945.
Ztráty na obou stranách byly vcelku vyrovnané a vysoké. Bylo zabito nebo zajato 80 000 Američanů. Německé ztráty byly velmi podobné.
Američtí vojáci prohledávají Königstiger, který Němci, když jim došel benzín opustili.