Pozemni nemecko-italske sily zahaji nejprve ofenzivu urcenou k dobyti Tobruku a k zatlaceni 8.britske armady ve smeru k egyptske hranici.Pak bude nasledovat operace Hercules,ktera by mela vest k padu Malty.Ta bude provedena nemecko-italskymi vysadkovymi jednotkami pod velenim generala Studenta,viteze z Krety.Zaroven dojde k vylodeni.Jakmile bude zdolana prekazka ,branici v pristupovych cestach ,Rommel prejde do ofenzivy ve smeru na Kahiru a Suezsky pruplav.Takto znely plany.
Všechny Rommelovi pokusy o dobytí pevnosti ztroskotaly. Její obléhání však trvalo i nadále. Churchill měl samozřejmě v úmyslu sevření pevnosti uvolnit. Byl si vědom, že bez dostatečného posílení svých afrických jednotek to nebude možné. Z Británie tak do Alexandrie vyplul konvoj, který dostal krycí název Tiger. Tradiční cesta přes mys Dobré naděje by však trvala dlouho, proto se britský premiér rozhodl zariskovat a poslal jej do Egypta přes Středozemní moře. Tento risk mu vyšel a konvoj "Tiger" do Alexandrie připlul 12. května. Přivezl mimo jiné 238 tanků a 43 stíhaček.
Churchill měl v plánu zahájit v polovině června 1941 ofenzívu s krycím názvem Battleaxe, jejíž cílem bylo prolomit obklíčení Tobrúku. Ještě předtím měli Britové provést výpad ve směru na pevnost Capuzzo a strategicky nesmírně významný průsmyk Halfája. Tato operace dostal krycí označení Brevity a měla za cíl oslabit německé jednotky před zahájením "Battleaxe". Operace "Brevity" však ztroskotala. Podařilo se sice obsadit průsmyk Halfája, ale koncem května jej Němci po protiútoku získali zpět.
Mapa Operace Battleaxe
Veškeré naděje nyní vkládali Britové do operace "Battleaxe". K samotné operaci využili zejména tanky, které se podařilo přepravit s konvojem "Tiger". Schylovalo se k první velké bitvě v Africe, ve které měly sehrát hlavní roli tankové svazy obou znepřátelených sil. Co se týká počtu tanků, disponovali Němci zhruba 150 tanky, z nichž však jen necelou stovku tvořily střední PzKpfw III a PzKpfw IV. Oproti tomu měli Britové k dispozici dvě stovky tanků, většinou těžkých pěchotních Matild a středních Crusaderů. Němci tedy byli v početní nevýhodě, ale tu nahradila mnohem lepší taktika nasazení tankové zbraně.
Útok začal 15. června 1941. Rommelovi muži uštědřili svému protivníkovi krutou lekci z taktiky. Britský útok byl odražen. Významnou roli sehrála na německé straně 88 mm děla. V Africe je Rommel použil poprvé a rozhodně ne naposled. Tato děla se stala až do posledních dnů pouštní války velkou hrozbou pro britské tanky. Poměr ztrát v této bitvě byl neuvěřitelný. Britové ztratili 91 tanků, Němci pouhých 12!
Porážka měla dohru i na nejvyšších postech. Wavell byl odvolán a na jeho místo byl povolán generál Auchinleck. Ten plánoval novou ofenzívu na konec roku 1941. Nesla krycí označení Crusader.
18. listopadu se britská vojska skutečně dala do pochodu. (Poměr počtu tanků byl jednoznačně ve prospěch Britů. Ti disponovali více než 700 tanky. Němci jich měli pouze kolem 170 a Italové necelých 150. Poměr britských tanků vůči německým byl tedy 4:1.) Útok však nezačal šťastně. Generál Cunningham, velitel britského útoku, udělal stejnou chybu, jakou spojenci již několikrát vyrobili, když opět své síly roztříštil. Při útoku na italskou tankovou divizi "Ariete", podcenil Cunningham schopnosti Italů. Ti dokázali zničit 25 britských tanků a řadu dalších poškodit. Italské jednotky a technické poruchy způsobily, že ještě než se Britové střetli s německými vojsky, ztratili do té doby téměř polovinu svých tanků!
Po krátké předehře se od 21. listopadu rozhořely boje v oblasti u Sídí Rezeh. Vojáci Afrikakorpsu opět osvědčili své bojové kvality a v prvním dějství zvítězili. Rommel však nemohl svého úspěchu nikterak využít. I jeho ztráty rostly a posil se zoufale nedostávalo. 26. listopadu měl celý Afrikakorps k dispozici jen 60 bojeschopných tanků. 27. listopadu se pak rozhořely nové boje a začala druhá bitva u Sídí Rezeh.
I druhou bitvu u Sídí Rezeh Rommel sice vyhrál, ale jeho situace se přesto stávala neutěšenou. Přísun vázl. Během listopadu potopili Britové dokonce dvě třetiny veškerých zásob směřujících do severní Afriky! Proto, ač nerad, musel Rommel po týdenních bojích v prosinci 1941 vydat rozkaz k ústupu. Chtěl tak zachránit zbytek svých sil pro další ofenzívu, neboť mu byly na leden 1942 slíbeny nové posily.
Britové tak po několika měsících konečně osvobodili posádku obklíčenou v pevnosti Tobrúk. (Obrany pevnosti se zúčastnili i českoslovenští vojáci.) Díky své nerozhodnosti však ofenzíva neskončila tak, jak si Britové přáli. Němci sice ustoupili, ale hlavního cíle - vyhnat vojska Osy ze severní Afriky - dosaženo nebylo.
Rommel ustoupil zpět k el Aghejle, ale německé posádky držely ještě několik strategických pozic v týlu nepřítele. Většinou v důsledku nedostatku pitné vody své pozice postupně ztrácely. Začátkem roku 1942 poslední tři bašty odporu padly. Bardíje 2. ledna, Sollúm o deset dnů později a další týden na to i průsmyk Halfája.
Britové sice získali Kyrenajku, ale jejich vojska byla vyčerpána. Zásobovací trasy se prodloužily. Nedokázali ani uvést do provozu strategický přístav Benghází. Toho využil Rommel a již 21. ledna 1942 v ranních hodinách vyrazila jeho vojska na východ, směrem na Adžedábíji, se staronovým cílem - dobýt Kyrenajku.
Rommel zopakoval svůj brilantní postup z předchozího roku a během několika týdnů postoupil až ke Gazale, poslednímu opěrnému bodu před Tobrúkem. Situace v Africe se v první polovině roku stala pro Británii velmi kritickou. Malta byla zejména díky letadlům německé 2. letecké armády neutralizována. Churchill se pokoušel o její zásobování, avšak konvoje směřující k ostrovu utrpěly značné ztráty.
Mapka ofenzivy Erwina Rommela na ,,linii Gazela"
Ani na africké pevnině nebyla situace pro Brity lepší. 26. května zahájil Rommel u Gazaly ofenzívu. Bitva se zpočátku nevyvíjela pro Rommela zrovna příznivě, díky vojenským schopnostem vojáků Afrikakorpsu a dalším taktickým chybám Britů však proměnil hrozící porážku v další velké vítězství. Jeho vojska pak postupovala na Tobrúk.
20. června 1942 se rozhořela druhá bitva o Tobrúk. Tentokrát však měla úplně odlišný průběh, než před rokem.Rommel diky evakuaci Bir Hakeimu v noci z 11. na 12. cervna mu umoznila vyjit z ,,kotle", v nemy byl uzavren a napadnout 8.armadu z boku.Ve večerních hodinách Rommel již Tobrúk kontroloval a v ranních hodinách 21. června do něj triumfálně vstoupil, aby přijal britskou kapitulaci z rukou velitele pevnosti. Během jediného dne dokázal to, o co se minulý rok pokoušel řadu dlouhých měsíců!
Německé noviny o Vítězství Erwina Rommela u Tobruku
Francouzští a britští zajatci u Bir Hacheim.
Rommel byl na vrcholu slávy. Náladu mu jistě zlepšil i telegram z Berlína s následujícím zněním: "Pane generále polní maršále! Ve vděčném ocenění Vašeho velení a Vašeho rozhodného nasazení, rovněž tak uznání hrdinských výkonů pod Vámi bojujících jednotek na africkém válečném poli, povyšuji Vás k dnešnímu dni na generála polního maršála." (podepsán A. Hitler)
