* 7.12.1893, Danzig-Langfuhr;
+ 29.11.1982, Asperg bei Ludwigsburg / Baden-Württemberg
RK: 3.6.1940, Oberstleutnant, velitel Schützen Regiment 1 / 1. Panzer Division / Panzergruppe Kleist / 4. Armee / Heeresgruppe B
EL (155.): 20.12.1942
Schw. (25.): 4.3.1943, Generalleutnant, velitel 11. Panzer Division / XXXXVIII. Armee-Korps / 4. Panzer Armee / Heeresgruppe Süd
Brill. (19.): 31.8.1944, General der Panzertruppen, OB 4. Panzer Armee / Heeresgruppe Nordukraine
RK d.Kgl.Hausordens v. Hohenzollern m. Schw.
1939 Spange zum 1914 EK I: 13.5.1940
1939 Spange zum 1914 EK II: 12.5.1940
1914 EK I: 26.11.1914
1914 EK II: 15.10.1914
Wehrmachtbericht: 17.5.1940; 12.12.1942; 9.9.1944
Verwundetenabzeichen 1918 in Gold
Panzerkampfabzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Leutnant (20.9.1916)
Oberleutnant (1.5.1924)
Hauptmann (1.2.1929)
Major (1.6.1935)
Oberstleutnant (1.2.1938)
Oberst (1.4.1940)
Generalmajor (1.8.1942)
Generalleutnant (21.1.1943)
General der Panzertruppe (1.11.1943)
Důstojnický čekatel 10. Jäger-Battalion (10.4.1913 – 12.2.1914)
Vojenská škola Hannover (12.2.1914 – 1.8.1914)
Velitel čety 10. Jäger-Battalion (1.8.1914 – 12.8.1914)
Adjutant 10. Jäger-Battalion (12.8.1914 – 30.10.1914)
Zraněn, v nemocnici (30.10.1914 – 6.2.1915)
22. Reserve-Jäger-Battalion (6.2.1915 – 28.6.1915)
Ersatz-Battalion 10. Jäger-Battalion (28.6.1915 – 18.9.1915)
Velitel roty 22. Reserve-Jäger-Battalion (18.9.1915 – 5.12.1915)
Velitel Jagd-Kommando Balck 5. Kavallerie-Division (5.12.1915 – 1.3.1916)
Velitel MG-Kompanie 22. Reserve-Jäger-Battalion (1.3.1916 – 9.11.1916)
Velitel MG-Kompanie 10. Jäger-Battalion (9.11.1916 – 11.2.1918)
Velitel 4. Kompanie 10. Jäger-Battalion (11.2.1918 – 23.1.1919)
Velitel Kompanie Jäger-Battalion Kirchheim (23.1.1919 – 1.8.1919)
20. Reichswehr-Infanterie-Regiment (1.8.1919 – 25.10.1919)
Adjutant 10. Reichswehr-Jäger-Battalion (25.10.1919 – 1.10.1920)
Adjutant III. Jäger-Battalion 17. Infanterie-Regiment (1.10.1920 – 1.10.1921)
17. Infanterie-Regiment (1.10.1921 – 1.11.1922)
Ausbildungs-Battalion 17. Infanterie-Regiment (1.11.1922 – 1.1.1923)
18. Gebirgs-Regiment (1.1.1923 – 1.10.1923)
Dělostřelecká škola (1.10.1923 – 31.8.1924)
MG kurz Senne (30.9.1924 – 23.10.1924)
18. Gebirgs-Regiment (23.10.1924 – 1.6.1925)
Velitel MG čety 18. Gebirgs-Regiment (1.6.1925 – 1.10.1928)
Vojenský kurz Döberitz (20.10.1925 – 28.11.1925)
Velitel Kavallerie eskadry 18. Gebirgs-Regiment (1.10.1928 – 1.10.1933)
Wehrkreis Frankfurt/Oder (1.10.1934 – 15.10.1935)
Velitel 1. Kradschützen-Battalion (15.10.1935 – 12.10.1937)
Velitel 1. Kradschützen-Abteilung (12.10.1937)
Specialista pro motorizované jednotky u OKH/Inspekce 3 a 6 (10.11.1938 – 23.10.1939)
Velitel 1. Schützen-Regiment (23.10.1939 – 15.12.1940)
Velitel 3. Panzer-Regiment (15.12.1940 – 15.5.1941)
Velitel 2. Panzer-Brigade (15.5.1941 – 25.6.1941)
Umístěn u OKH/Náčelníka zbrojní výroby a velitele Ersatz Armee (25.6.1941 – 7.7.1941)
Führer-Reserve OKH (7.7.1941 – 1.11.1941)
General schnelles Truppen Armee Höhere Kommando (1.11.1941 – 16.5.1942)
Velitel 11. Panzer-Division (16.5.1942 – 5.3.1943)
Führer-Reserve (5.3.1943 – 3.4.1943)
Velitel Infanterie-Division Großdeutschland (mot) (3.4.1943 – 19.5.1943)
Velitel Panzergrenadier-Division Großdeutschland (19.5.1943 – 30.6.1943)
Führer-Reserve (30.6.1943 – 2.9.1943)
Velitel XIV. Panzer-Korps (2.9.1943 – 8.10.1943)
Velitel XL. Panzer-Korps (14.11.1943 – 15.11.1943)
Velitel XLVIII. Panzer-Korps (15.11.1943 – 1.2.1944)
Velitel XLVIII. Panzer-Korps (1.2.1944 – 5.8.1944)
Velitel 4. Panzer-Armee (5.8.1944 - 21.9.1944)
Velitel Heeresgruppe G (21.9.1944 – 23.12.1944)
Velitel Armeegruppe Balck (24.12.1944 – 18.3.1945)
Velitel 6. Armee (23.12.1944 – 8.5.1945)
Velitel Armee-Gruppe Balck (23.12.1944 – 18.3.1945)
V americkém zajetí (8.5.1945 – 1947)
Balck byl znám jako velitel, který byl vždy v blízkosti své jednotky. Dával rozkazy přímo a navštěvoval svůj útvar několikrát denně. Když probíhala operace, zůstával v kontaktu s vrchním velením, které bylo obvykle několik kilometrů za frontou. Byl také přesvědčen o důležitosti nočních pochodů. "Jeho divize se přesunovala v noci a před východem slunce byla obvykle spatřena tam, kde byl nepřítel nejslabší. Tato taktika nebyla nejoblíbenější z důvodu velkých nákladů na prostředky, ale zabraňovala zbytečným ztrátám díky tomu, že se objevili na místě, kde je Rusové nejméně čekali." Balck byl přidělen k Hanoverskému pluku, kde v té době už působil Guderian. Zde započal kariéru jako důstojník. Jeho hvězdná kariéra začala v prvních fázích francouzského tažení. Velel 1. Schützen Regiment (pluk) 1. tankové divize (Guderianův tankový sbor) a založil první předmostí na řece Máse. Využil těžkého leteckého útoku na silně bráněný břeh Másy, rozkázal mužům nasednout do člunů a přeplavit se na protější břeh. Získal tak cenný kus území, kam se mohly po pontonovém mostě přepravovat čekající tanky. Za jeho zásluhy byl Balck povýšen k velení 3. tankového pluku 2. tankové divize. S ní se účastnil operace Barbarosa. Jeho velitelské kvality se projevily především při ruské protiofenzívě v prosinci 1941. Balckův oblíbený způsob boje byl přímý útok do týlu útočícího nepřítele. Jednou, zničilo 25 Balckových tanků (všechny, co pluk v té chvíli měl) 65 sovětských tanků bez jediné ztráty. V listopadu 1943 byl Balck pověřen (velitelem 4. tankové armády, generálplukovníkem Erichem Rausem) znovu dobýt Žitomir a stabilizovat frontu západně od Kyjeva. Pro tento úkol dostal všechny dostupné pancéřové jednotky jako 1., 7., 19., 25. tankovou divizi, dále 1. SS tankovou divizi Leibstandardte Adolf Hitler a bojovou skupinu 2. SS tankové divize Das Reich a 68. pěší divizi. Balck a velitel tankového sboru von Mellenthin vypracovali každý zvlášť plán a podle nakonec vybrali to nejlepší z obou. Mellenthinův tankový sbor postupoval severně k Žitomiru a 15. listopadu prolomil sovětské pozice. 1. SS tanková divize LAH se stočila doprava, aby kryla pravý bok sboru. Sovětská 3. gardová tanková armáda zaútočila východně od Žitomiru a Balck se ihned rozhodl chytit tuto silnou sovětskou armádu do pasti. 1. tanková divize SS LAH vázala ruské síly a 1. tanková divize postupovala východně podél silnice Žitomir - Kyjev. Ostatní divize zajišťovaly její boky. Do setmění bylo obklíčení dokončeno a 24. listopadu se poslední ruské síly vzdaly. 15. prosince zaútočil Balckův sbor na silnějšího nepřítele a vypudil ho ze tří měst. Vrchní velení věřilo, že by tato ofenzíva mohla dosáhnout rozhodující průlomu. Rusové se ale nenechali zastrašit a když se v kapse mrtvého sovětského důstojníka našli mapy a rozkazy, bylo jasné, že se nepodařilo chytit do pasti tři tankové a čtyři pěší sbory. Balck přešel do defenzívy, kde byl mnohem úspěšnější a zničil dvě ruské armády a třetí poškodil. Přitom zničil 700 sovětských tanků a 668 děl. V září 1944 bylo Balckovi předáno velení skupiny armád G na západě po Blaskowitzovi, kterému byla dávána za vinu ztráta jižní Francie. Zde byla jeho skupina armád oslabována zásahy von Rundstedta, který tvrdil, že Balck nemá zkušenosti s boji na západní frontě. Tak nemohl Balck vytvořit rezervy, které by bylo možno vrhnout proti nechráněnému boku spojeneckých armád postupujících do Belgie a na Cáchy. Balck navrhl obnovit ofenzívu proti americké 3. armádě. Von Rundstedt protestoval, jelikož podle jeho názoru bylo již pozdě a síly měly být přesunuty na sever do sektoru Cách. 25. září začala Balckova ofenzíva, ale Adolf Hitler rozkázal, že všechny dostupné pancéřové jednotky musí být vrženy proti západním spojencům postupujícím do oblasti Porúří (zbrojnice Německa). Tento rozkaz měl za následek, že se vyčerpaly všechny tankové rezervy na Západě a byly zničeny stovky tanků Panther a Panzer IV. Balck nebyl schopen zabránit útoku velké přesily Pattonových tanků a zcela mimo realitu uvažující Hitler ho zbavil velení skupiny armád G. Zbytek války velel Balck stejnojmenné armádě v Maďarsku, která však byla armádou jen na papíře.
