Carl-Heinrich von Stülpnagel
General der Infanterie

Oberquartiermeister I OKH	1.9.1939 – 15.2.1940
Oberquartiermeister II OKH	1.9.1939 – 21.10.1939
Oberquartiermeister I OKH	6.4.1940 – 29.5.1940
II Armeekorps			30.4.1940 – 21.6.1940
17. Armee			15.2.1941 – 25.11.1941

Carl-Heinrich von Stülpnagel se narodil 2. března 1886 v Berlíně, ale vyrůstal ve Frankfurtu nad Mohanem, kde taky na Lessingově gymnasiu složil maturitu. V roce 1904 absolvoval letní semestr práv na Ženevské universitě, v říjnu vstoupil do 115. velkovévodského hesenského gardového pěšího pluku v Darmstadtu. O dva roky později byl povýšen na poručíka. V roce 1914 sloužil jako kapitán na generálním štábu, kde zůstal až do konce První světové války.

Od roku 1924 slouží jako velitel roty u 3. pěšího pluku v Deutsch-Eylau (Jílava). V lednu roku 1925 byl povýšen na majora, v roce 1930 potom na podplukovníka a ve 1932 roce na plukovníka. Od roku 1931 se stará o zpracovávání armádních předpisů pro velení oddílů. V roce 1935 byl povýšen na generálmajora. V roce 1936 se ujal vedení 30. pěší divize v Lübecku. V roce 1938 dělal vrchního ubytovatele ve výcvikovém oddělení generálního štábu armády. V roce 1939 byl povýšen na generála pěchoty (20. dubna).

Od 30. května do 20. června 1940 byl velícím generálem II. armádního sboru, účastnil se prolomení Weygandovy linie pod vedením 4. armády (von Kluge). V roce 1941 velel 17. armádě na východní frontě (Skupina armád Jih), než onemocněl. Potom se stal vojenským guvernérem Francie, než byl 30. srpna 1944 popraven za spoluucast na atentatu na Adolfa Hitlera