Hyazinth Graf Strachwitz von Gross-Zauche und Camminetz
Generalmajor

30.7.1893
1968

Hrabě Hyazinth Strachwitz von Gross-Zauche und Camminetz se narodil 30.7.1893 ve staré slezské rodině v Grossteinu. Jeho rodina měla dlouhou vojenskou tradici datující se k bitvě s Mongoly u Legnice 15.4.1241, kdy Mongolové porazili polskou armádu krále Jiřího II. Mladý hrabě vstoupil do elity Imperiální armády, Garde du Corps Kuirassier Regiment, který platil Kaiser Wilhelm II. Dtudoval na Kadetní akademii Lichterfelde. Strachwitz byl talentovaný jezdec na koni, šermíř a atlet a perspektivní kandidát pro německý tým pro OH 1916. V roce 1914 Francouzi zajali Leutnanta Strachwitze v zázemí v civilním oděvu a byl odsouzen k smrti, ale rozsudek byl odvolán. Hrabě zůstal zajatcem do konce války v jihozápadní Francii. Strachwitz se vrátil domů nemocen v roce 1918. Vstoupil do Freikorps ve Slezsku a bojoval proti Polákům. Poté zůstal u armády, 7. Kavallerie Regiment Reichwehru. V roce 1934 byl Strachwitz účasten na armádních manévrech u Breslau a začaly ho zajímat nová obrněná vozidla a motorizované formace. V roce 1935 byl zařazen do širšího kádru nově formovaného 2. Panzer Regiment, který byl umístěn v Eisenachu a stal se jádrem 1. Panzer Division. Hrabě bojoval se svojí jednotkou v Polsku (1939), Francii (1940) a na Balkáně (1941) a často ukazoval svoje taktické schopnosti na bitevním poli. V počátečních fázích německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941 velel Strachwitz 18. Panzer Battalion v 18. Panzer Division, kde se stal populárním a respektovaným polním velitelem s vysokou taktickou dovedností. Brzy získal přezdívku Der Panzergraf. Zúčastnil se hlavních bitev v počátečních bojích na východní frontě, včetně překročení řeky Bug a bojů u Brody-Dubno. Díky jeho taktickým dovednostem utrpěla Rudá armáda mnohdy těžké ztráty. V roce 1942 byl Strachwitz povýšen do hodnosti Oberstleutnant a postupoval s 16. Panzer Division ve von Paulusově 6. Armee do Stalingradu, kde byl zraněn a evakuován před kapitulací 6. Armee. Ve stejném roce byl vyznamenán Dubovými listy. Po návratu převzal Strachwitz velení Panzer Regiment elitní Grossdeutschland Division. 3. Battalion Panzer Regimentu byl vybaven tanky Tiger I. 28.3.1943 byl Oberst Strachwitz vyznamenán Meči během těžkých bojů o Charkov. Strachwitz se poté zúčastnil operace Zitadelle v létě 1943. Po selhání operace začal německý ústup. Během této doby prokazoval Strachwitz své schopnosti v útoku i obraně. Stal se expertem na boj s tanky a zničil mnoho sovětských tanků. 1.4.1944 byl Strachwitz povýšen do hodnosti Generalmajor a krátkou dobu velel 1. Panzer Division. 15.4.1944 byl Strachwitz vyznamenán Diamanty (11. držitel) za boje u Tuccumu a Rigy. Koncem roku 1944 se stal důstojníkem Armee Gruppe Nord zodpovědným za reorganizaci Panzer a Panzergrenadier jednotek. V té době velel Panzerverband Graf Strachwitz (také známé jako Kampfgruppe Strachwitz) operující v létě 1944 v Litvě. Strachwitz byl také držitelem Německého kříže ve zlatě. Strachwitz byl účastníkem vážné dopravní nehody, kterou přežil a vrátil se do služby, kde dostal rozkaz k vytvoření Panzejaeger Brigade v Bad Kudow. Jak se válečná situace zhoršovala, bojoval Strachwitz v obranných bojích v Československu a ustoupil do Bavorska, kde se vzdal Američanům.

Po kapitulaci Strachwitz své vojáky rozpustil a přikázal jim, aby odešli na západ. Sám se v doprovodu svého pobočníka dostal přes Sudety do Felgenu v Bavorsku a tam byl zajat Američany. Po propuštění ze zajetí a po ztrátě veškerého majetku ve Slezsku v době nejvyšší nouze přijal nabídku syrské vlády a jako poradce prezidenta pomáhal při výstavbě lesního a zemědělského hospodářství, ale také armády. S německým štábem vypracoval program, který Syřany inspiroval. Když ale prezidenta svrhl plukovník Husní az-Zaím, Strachwitzovy dny v Sýrii byly sečteny. Přes Libanon se přesunul to Itálie a pustil se u Livorna do pěstování vína. Hrabě Hyazinth Strachwitz zemřel 25.4.1968. U jeho rakve drželi čestnou stráž důstojníci Bundeswehru.