7. Panzer Division 5.2.1940 – 14.2.1941
Befehlshaber der Deutsches Truppen in Lybien 14.2.1941 – 21.2.1941
Deutsches Afrika Korps 14.2.1941 – 15.8.1941
Panzergruppe Afrika 8.1941 – 30.1.1942
Panzer Armee Afrika 30.1.1942 – 9.3.1942
Panzer Armee Afrika 19.3.1942 – 22.9.1942
Panzer Armee Afrika 25.10.1942 – 26.11.1942
Heeresgruppe Afrika 1.1.1943 – 9.3.1943
Panzer Armee Afrika 2.2.1943 – 17.2.1943
Heeresgruppe B
Erwin Rommel se narodil 12. listopadu 1891 v Heidenheimu poblíž Ulmu. 19. července 1910 nastoupil jako kadet ke 124. pěšímu pluku. V lednu 1912 dokončil Válečnou akademii v Gdaňsku a byl povýšen na poručíka. V roce 1914 byl vyznamenán Železným křížem druhé třídy a o rok později Železným křížem první třídy. V tomtéž roce byl též povýšen na nadporučíka. V listopadu 1916 se oženil v Gdaňsku s Lucií Molinovou. V říjnu 1917 vyznamenán řádem Pour Le Mérité a povýšen na kapitána. Během války bojoval ve Francii, Itálii a V Rumunsku.
V roce 1929 se stal instruktorem v pěchotní škole v Drážďanech a začal psát knihu Útoky pěchoty, kterou dokončil v roce 1933. V říjnu 1933 byl povýšen na majora a o dva roky později na podplukovníka. V roce 1935 se stal instruktorem na Válečné akademii v Postupimi, kde zůstal dva roky, než byl povýšen na plukovníka. V roce 1939 byl povýšen na generálmajora a během polského tažení byl velitelem Hitlerovy osobní stráže. V roce 1940 převzal velení nad 7. tankovou divizí. V lednu roku 1941 byl povýšen na generálporučíka.
12. ledna 1941 dorazil do Tripolisu, aby velel Afrika Korpsu a v březnu dostal dubové ratolesti k Rytířskému kříži. V červenci 1941 byl povýšen na generála tankových vojsk, Afrika Korps byl oficiálně přejmenován na Panzergruppe Afrika (Tanková skupina Afrika). V lednu 1942 byl povýšen na generálplukovníka a Panzergruppe Afrika byla přejmenována na Panzerarmee Afrika (Tanková armáda Afrika). 22. června 1942 byl povýšen na polního maršála a dostal velení nad Armeegruppe Afrika (Skupina armád Afrika) v Tunisku. V roce 1943 byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovými ratolestmi, meči a diamanty.
V březnu 1943 byl ze zdravotních důvodů z Afrického bojiště odvolán. Po vyléčení mu byla přidělena skupina armád B, která bránila severní Francii. Po okamžité inspekci se Rommel pustil do budování Atlantického valu - opevnění podél kanálu La Manche. Jeho ideou totiž bylo, že spojenecká vojska je nutno zastavit již na plážích (tato myšlenka byla, jak se později ukázalo správná). Rommel dále navrhoval ponechat pancéřové jednotky v blízkosti pobřeží, aby mohly v případě potřeby okamžitě zasáhnout. To se však nelíbilo vrchnímu velení. To nakonec rozhodlo, že třetinu tanků si Rommel smí ponechat, třetina byla stažena do vnitrozemí a třetina do zálohy.
17. července byl maršálův automobil napaden spojeneckou stíhačkou a těžce zasažen. 20. července 1944 byl na říšského vůdce Adolfa Hitlera spáchán atentát. Na tomto atentátu se Rommel nepodílel, avšak byl do něj zapleten. To gestapu jako záminka postačilo. 14. října, ještě v průběhu rekonvalescence, přišli do Rommelova domu. Taktně mu bylo naznačeno, že by bylo vhodnější, kdyby spáchal sebevraždu.
Rommel byl ceněn nejen v řadách německých vojáků, ale také na straně druhé. Řada jeho bývalých nepřátel o něm ještě dlouho po válce mluvila s úctou a s obdivem.
