18. Infanterie-Division 4.2.1938 – 20.8.1939
XXXVIII Armeekorps 1.2.1940 – 28.2.1941
11. Armee 12.9.1941 – 22.11.1942
Heeresgruppe Don 22.11.1942 – 2.1943
Heeresgruppe Süd 2.1943 – 31.3.1944
Ordin Mihai Viteazul
Erich von Manstein se narodil 24. listopadu 1885 jako desáté dítě Eduarda von Lewinského, dělostřeleckého důstojníka, který se propracoval až na generála. Byl adoptovaný bezdětnou sestrou své matky Hedwigou von Sperlingovou, která byla provdaná za Georga von Mansteina, pěšáka, který se vypracoval až na generála. Od roku 1893 studoval na lyceu ve Štrasburku (dva roky), poté vstoupil do sboru kadetů v Pönu a Berlíně, kde také sloužil v pážecím oddílu. 6. dubna 1906 vstoupil do 3. gardového pěšího pluku a o rok později byl povýšen na poručíka. V roce 1911 už byl zástupcem velitele praporu.
V roce 1914 byl povýšen na nadporučíka a stal se adjutant u 2. záložního gardového dělostřeleckého pluku, se kterým prožil polní tažení na Marně. Ještě v tomtéž roce byl přeložen na východní frontu, kde byl v listopadu vážně raněn. V roce 1915 sloužil jako štábní důstojník u Skupiny armád Gallwitz v Polsku a Srbsku a byl povýšen na kapitána. 19. srpna 1915 se stal pobočníkem v hlavním stanu 12. armády. V roce 1916 byl štábním důstojníkem velitelství 11. armády na verdunské frontě, poté sloužil jako štábní důstojník velitelství 1. armády na Sommě. V roce 1917 byl vyšším operačním důstojníkem u 4. jezdecké divize v Kuronsku (Estonsko). V květnu 1918 měl podobnou funkci u 213. úderné pěší divize na západní frontě.
V roce 1919 se stal důstojníkem generálního štábu Grenzschutz Ost (obrana hranic východ) ve Vratislavi, poté sloužil jako štábní důstojník generála von Lossberga v Berlíně a Kasselu. Ke konci roku pomáhal připravovat plány pro stotisícovou armádu povolenou Versailleskou smlouvou. V roce 1920 se oženil s Juttou Sybillou von Loeschovou, se kterou měl dva syny a jednu dceru. Starší syn byl zabit v Rusku v roce 1942. Od října 1920 velel rotě u 5. pěšího pluku u Angermunde v Pomořansku. V letech 1923-1927 sloužil postupně jako důstojník generálního štábu u Wehrkreisu I, Wehrkreisu II a Wehrkreisu IV. V říjnu roku 1927 byl povýšen na majora a stal se důstojníkem generálního štábu na velitelství pěchoty IV. vojenské oblasti (Wehrkreis IV).
V roce 1929 sloužil v operačním oddělení Truppenamtu. V roce 1932 byl povýšen na podplukovníka a stal se velitelem praporu horských myslivců 4. pěšího pluku v Kolbergu (Kolobrzeg). 1. prosince 1933 byl povýšen na plukovníka a měsíc na to se stal náčelníkem štábu u generála von Witzlebena u Wehrkreisu III v Berlíně. O rok později se stává náčelníkem operačního oddělení armádního generálního štábu (OKH). V roce 1936 je povýšen na generálmajora a stává se vrchním ubytovatelem na Wehrkreisu I, kterému velí generál Beck. 4. ledna se stává velitelem 18. pěší divize v Lehnici, později povolán do služby ve štábu, jako náčelník štábu armády generála von Leeba během mnichovské krize.
1. dubna 1939 byl povýšen na generálporučíka. Ještě v tomtéž roce se stává náčelníkem štábu na vrchním velitelství Východ, později velitelství Skupiny armád Jih (pod vedením von Rundstedta). 23. října je jmenován náčelníkem štábu Skupiny armád A pod velením Rundstedta na západě. 15. ledna 1940 se stává velitelem XXXVIII. pěšího sboru a později připravil vlastní plán útoku na Francii založený na zkušenostech z Polska, na technice Blitzkriegu. Ignoroval původní Schlieffenův plán z roku 1914 a vytvořil vlastní plán pojmenovaný operace Sichelschnitt. Hlavní ideou plánu byl útok koncentrovanými tankovými silami přes Ardeny, obsazení mostů přes Meuse, postup na východ, obejít Maginotovu linii a odříznout francouzskou armádu v severní Francii. Nejdříve byl tento plán OKH odmítnut, ale 7. února po osobní intervenci Hitlera akceptován. Během tohoto tažení byl Erich von Manstein povýšen do hodnosti General a 19. června 1940 byl za úspěch Fall Gelb vyznamenán Rytířským křížem.
V únoru 1941 obdržel Erich von Manstein velení nově zformovaného 56. Panzer Korps, který byl podřízen v operaci Barbarossa Hoepnerově Panzer Gruppe 4 ve von Leebově Armee Gruppe Nord. 22. až 26. června von Manstein postoupil 320 km, dobyl mosty přes Dunu a téměř dobyl Leningrad. 13. září 1941 von Manstein převzal velení 11. Arme (část Rundstedtovi Armee Gruppe Süd) v jižním Rusku (Krym). Poté úspěšně postupoval na Krym, kde zajal 430.000 Rusů a 16. listopadu obsadil Krym s výjimkou Sevastopolu. Během zimy odrazil sovětskou protiofenzívu a pokračoval v postupu na jih (Armee Gruppe A z Armee Gruppe Süd). 1. července 1942 dobyl Sevastopol a ve stejný den byl povýšen do hodnosti Feld Marschall. Na konci července byla 11. Armee přesunuta k Armee Gruppe Nord a v srpnu 1942 von Manstein opět vedl útok na Leningrad. V listopadu Erich von Manstein obdržel velení nově zformované Armee Gruppe Don, která zahrnovala Hothovu 4. Panzer Armee (část obklíčena ve Stalingradu), Paulusovu 6. Armee (obklíčena u Stalingradu) a 3. rumunskou armádu. Byl vydán rozkaz k vyproštění obklíčených 6. Armee a 4. Panzer Armee ve Stalingradu. Von Manstein začal s útokem 12. prosince a 24. byl 50 km od "Pevnosti Stalingrad", když byl jeho postup zastaven a do konce února 1943 zatlačen o 200 km zpět.
V únoru 1943 Erich von Manstein získal velení Armee Gruppe Süd (Armee Gruppe Don a Armee Gruppe A) a znovu dobyl Charkov 15. března, následoval Bělgorod, což byla jedna z nejlepších německých ofenzív války. Za tyto akce 14. března 1943 obdržel Dubové listy. Erich von Manstein vypracoval svůj vlastní plán letní ofenzívy, ale ten byl odmítnut. Během operace Zitadelle von Mansteinova Armee Gruppe Süd. Po neúspěchu této ofenzívy se musel von Manstein bránit ruské protiofenzívě. V září se stáhnul na západní břeh Dněpru, když utrpěl těžké ztráty od Rudé armády. Od října do ledna 1944 von Manstein "stabilizoval" situaci, ale v lednu byly jeho jednotky vrženy zpět na západ novou sovětskou ofenzívou. Během února 1944 von Manstein neuposlechl Hitlerův rozkaz a rozkázal 11. a 42. Korpsu (56.000 mužů v 6 divizích) své Armee Gruppe Süd stáhnout se z "Čerkasské kapsy", který se uskutečnil 16. až 17. února. Nakonec Hitler tuto akci akceptoval.
30. března 1944 Erich von Manstein propuštěn Hitlerem po řadě prudkých porad o situaci na východní frontě. Ve stejný den obdržel Meče. Po propuštění odjel von Manstein do Breslau na oční kliniku a následovala rekonvalescence v Drážďanech. Ačkoliv se nezúčastnil atentátu na Hitlera, věděl o něm. V lednu 1945 von Manstein shromáždil svoji rodinu v Liegnitz (Legnica) a evakuoval ji do Celle. V květnu 1945 byl Erich von Manstein zatčen Brity a umístěn do zajateckého tábora v Lunebergu a později v Norimberku. Byl odsouzen k 18 letům vězení, ale v roce 1952 ze zdravotních důvodů propuštěn. Zemřel 10. června 1973 v Irschenhausenu.
