Ulrich Kleemann
General der Panzertruppen




Ulrich Kleemann vstoupil 23.10.1911 jako Fahnenjunker do Dragoner-Regiment 21. Po povýšení na Leutnanta 16.6.1913 byl v říjnu 1913 odvelen do Důstojnické jezdecké školy v Paderbornu. Na počátku války byl nasazen u Dragoner-Regiment 21. 26.5.1915 byl zraněn a převezen do lazaretu. Po uzdravení v červnu 1915 přišel k Reserve-Infanterie-Regiment 83, ale v září byl opět zraněn. Poté byl převelen k Dragoner-Regiment 21 a zde 18.6.1916 povýšen na Oberleutnanta. 1.4.1918 se stal adjutantem Dragoner-Regiment 21 a 20.1.1919 důstojníkem v eskadře Dragoner-Regiment 21. Na konci války byl Kleemann velitelem Freiwilligen-Eskadron 12, v září 1919 byl převelen do Reichswehr-Kavallerie-Regiment 113. Po absolvování Kavallerie-Schule Hannover byl v roce 1923 přidělen k Reiter-Regiment 18 a byl povýšen na Rittmeistera 1.10.1923, kdy byl převelen do štábu Reiter-Regiment 18. 1.6.1925 se stal velitelem 3. Eskadron, Reiter-Regiment 18 a v roce 1928 byl převelen do výcvikového kurzu A v Döberitz. Poté byl odvelen opět do Kavallerie-Schule Hannover a v roce 1930 do kurzu pro těžké zbraně pěchoty v Döberitz. 1.8.1933 byl Kleemann Majorem a 1.10.1930 byl přeložen ke štábu Reiter-Regiment 15. 1.10.1934 se stal velitelem I. Halb-Regiment, Reiter-Regiment Erfurt, 15.10.1935 velitelem Kradschützen-Bataillon 1. 1.3.1936 byl povýšen na Oberstleutnanta a 1.1.1938 se stal velitelem Schützen-Regiment 3. Po povýšení na Obersta 1.10.1938 se 4.12.1939 stal velitelem 3. Schützen-Brigade. 13.10.1941 obdržel Kleemann Rytířský kříž. Jako velitel Kampfgruppe jižně od Smolenska překonal několik řek (Soš, Iput a Desna) a přispěl tak k obklíčení Sovětů východně od Kyjeva. 1.11.1941 byl povýšen na Generalmajora a 5.1.1942 přeložen do Führer-Reserve OKH a 10.4.1942 se stal velitelem 90. leichte Afrika-Division. Po krátkém odpočinku v OKH-Reserve od listopadu 1942 byl Kleemann 28.5.1943 velitelem Sturm-Division Rhodos a 10.6.1943 se stal Generalleutnantem. Po odpadnutí Itálie dostal úkol odzbrojit italské jednotky ve Středomoří. Za provedení rozkazu obdržel 16.9.1943 Dubové listy. 18.9.1944 byl jmenován velícím generálem LXXXXI. Armeekorps z.b.V. a v říjnu 1944 byl opět v Führerreserve OKH. Ve stejném měsíci byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppe. Stal se velícím generálem IV. Panzerkorps, který byl 28.11.1944 přejmenován na Panzerkorps Feldherrnhalle. 22.12.1944 byl pověřen velením 8. Armee. Na konci války padnul do zajetí, byl propuštěn v roce 1947.