29.10.1890, Naumburg a.d. Saale
21.4.1944, padnul v boji u Thundorfu
16. Infanterie-Division 1.6.1940 – 1.11.1940
16. Panzer Division 1.11.1940 – 15.9.1942
XIV Panzerkorps 14.9.1942 – 17.1.1943
XIV Panzerkorps 5.3.1943 – 2.9.1943
XIV Panzerkorps 1.10.1943 – 22.10.1943
1. Panzer Armee 29.10.1943 – 21.4.1944
RK: 1.8.1941, Generalmajor, velitel 16. Panzer Division
EL (62.): 16.1.1942
Schw. (23.): 21.12.1943
Brill. (13.): 20.4.1944
1939 Spange zum 1914 EK I
1939 Spange zum 1914 EK II
1914 EK I
1914 EK II
Ostmedaille
Hans-Valentin Hube vstoupil 27.2.1919 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment Fürst Leopold von Anhalt-Dessau 26 v Magdeburgu. Na začátku války byl Leutnantem a velitelem čety v Infanterie-Regiment 26. 24.8.1914 se stal adjutantem II. Bataillonu. 20.9.1914 byl u Fontenay těžce zraněn a ztratil při operace levou paži. Přesto se vrátil v lednu 1916 jako Oberleutnant zase na frontu a stal se velitelem 7. Kompanie, Infanterie-Regiment 26. V červenci 1916 se Hube stal ordonančním důstojníkem u štábu IV. Armeekorps a v listopadu 1916 adjutantem v Infanterie-Regiment 26. V červnu 1917 převzal velení praporu, od 20.1. byl Hauptmannem a adjutant brigády. Po krátkém nasazení u štábu 7. Infanterie-Division se v dubnu 1918 stal adjutantem II. Bataillonu, Infanterie-Regiment 26. Při obraně před anglickým tankovým útokem byl těžce zasažen plynem a musel opět do lazaretu. Po válce vstoupil do Landesschützenkorps a stal se velitelem roty. 1.10.1919 byl převzat do Reichswehru a stal se velitelem roty v Infanterie-Regiment 17. 1.1.1921 se Hube stal velitelem 11. Kompanie, Infanterie-Regiment 12 v Halberstadtu a 1.4.1925 Hauptmannem ve štábu Infanterie-Regiment 10 a pěchotním učitelem při výcvikových kurzech důstojníků v Infanterie-Schule Dresden. 1.4.1928 byl přidělen ke Gruppenkommando 2 a odjel na služební cestu do USA. 1.10.1928 byl jmenován učitelem taktiky v Infanterieschule Dresden a 1.10.1932 jako Major velitelem III. Bataillonu, Infanterie-Regiment 3. V říjnu 1933 absolvoval výcvikový těžkých pěchotních zbraní v Döberitz a 1.10.1934 převzal Oberstleutnant III. Bataillon, Infanterie-Regiment Deutsch-Eylau. 1.1.1935 se Hube stal velitelem Infanterie-Ausbildungsstabes Döberitz. 18.10.1939 se Hube stal velitelem Infanterie-Regiment 3 a 4.6.1940 převzal 16. Infanterie-Division, v srpnu 1940 16. Panzer-Division. V prosinci 1940 převzal kromě velení divize také Lehrstab II v Rumubsku. 1.8.1941 obdržel Rytířský kříž poté, co 7.7.1941 dobyl Stary Konstatinov proti nepřátelské přesile a pokračoval v postupu. 16.1.1942 následovaly Dubové listy za účast na dobytí Nikolajova a obklíčení sovětských jednotek u Kyjeva. 15.9.1942 se stal Generalleutnantem a převzal velení XIV. Panzerkorps. 21.12.1942 obdržel Meče za svůj postup k Volze severně od Stalingradu. K vyznamenání byl letadlem odvezen z kotle u Stalingradu, ale poté se vrátil zpátky. Na Hitlerův přímý rozkaz byl 18.1.1943 opět odvezen. Žádal Hitlera, aby mohl vést 6. Armee k průlomu, ale Hitler odmítnul. 5.3.1943 byl jmenován velitelem nově ustaveného XIV. Panzerkorps a 12.7.1943 ustavené Gruppe Hube na Sicílii, od 17.7. byl velitelem všech jednotek a flaku na ostrově. 31.7.1943 mu bylo podřízeno velitelství italské 6. armády. 23.10.1943 byl Hube zařazen do Führerreserve OKH, poté pověřen velením 1. Panzerarmee. 15.2.1944 se stal jejím velitelem a 1.4.1944 povýšen na Generalobersta. V únoru 1944 vedl německé jednotky obklíčené u Korsuně a velel svým jednotkám 8.4.1944 při průlomu z kotle severně od Kamence Podolského. 20.4.1944 byl vyznamenán Brilianty za velení na Sicílii a u Salerna a za velení 1. Panzerarmee při průlomu z kotle Kameněc Podolský. 21.4.1944 se zřítil při letu z předání vyznamenání z Obersalzbergu v letadle He-111 a zabil se.
