Karl Henke vstoupil v roce 1914 jako Fahnenjunker do Pionier-Bataillon 28 a stal se v roce 1915 důstojníkem. V roce 1916 byl těžce zraněn a nevrátil se již na frontu. Po návratu do vlasti se Karl Henke zúčastnil se svojí jednotkou pochodu Pobaltím do Libavy. Zde byl přidělen k Pionier-Abteilung Volkmar. Po obsazení Rigy se Henke vrátil do Štětína. V roce 1929 se stal Oberleutnantem a velitelem Versuchskommando v Pionier-Bataillon 2. V roce 1931 se stal Hauptmannem a velitelem roty, v roce 1936 Majorem. V roce 1939 byl Oberstleutnantem. V letech 1934 až 1936 byl ženijním důstojníkem na Marinestation Nordsee ve Wilhelmshavenu. V letech 1936-37 byl velitelem Lehr- und Versuchskompanie Rehagen-Klausdorf, v roce 1938 velitelem Lehr- und Versuchsbataillon Dessau-Roßlau. V roce 1939 byl nasazen na Westerplatte. Zde vedl Pionier-Sturm-Kompanie, která se zúčastnila bojů o Westerplatte. V roce 1940 se stal velitelem Lande Regiment 1. 21.7.1942 byl Henke e svým štábem u Narwy, kde plánoval operaci "Nordlicht", vylodění u Kronštadtu a Oranienbaumu. Když byla operace odvolána, odjel Henkeho štáb na Krym, kde po katastrofě u Stalingradu bojovala odříznutá 17. Armee. Výborným výkonem byl ústup německých vojáků na lodích a člunech přes Kerčskou úžinu. Za to obdržel Henke Rytířský kříž. Další zkouškou byla evakuace kubáňského předmostí. Po letní ofenzívě na severním úseku východní fronty byl Henke převelen jako zodpovědný důstojník za baltské ostrovy a Estonsko. Byl povýšen na Generalmajora a jmenován Höhere Landungs-Pionierführer des Heeres. Na počátku roku 1945 převzal evakuaci 4. Aenee, obklíčené v kotli u Heiligenbeileru. Organizoval ústup přes Frische Haff, evakuoval přes milión lidí ze západního Pruska z prostoru Heiligenbeil, Königsberg ad Samland na Helu. 25.4.1945 jel Henke z Pillau do Neutiefu. O konci generála Hebkého existuje teorie, že se raději zastřelil, než by padnul do rukou nepřítele.
