29.11.1918 se narodil jako syn bývalého důstojníka v italské části jižních Tyrol, přestěhoval se do Kärntenu a tde vstoupil absolvent Hudební konzervatoře Friedrich Adrario v roce 1937 jako dobrovolník do tradičního Tiroler Landesschützen-Regiment. V roce 1938 byl převlečen do německé uniformy a sloužil v Gebirgsjäger Regiment 98, 1. Gebirgsjäger Division. Během tažení v Polsku v září 1939 bojoval proti polským jednotkám u Lembergu a Varšavy. V roce 1940 prodělal důstojnický výcvik a byl jako Fahnenjunker-Feldwebel zařazen do Infanterieschule Berlin-Döberitz. V dubnu 1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant a převzal četu v 4. (Panzerjäger-)Kompanie, Radfahr-Bataillon 402. Tato lehká, vysoce mobilní jednotka, byla součástí Aufklärungs Abteilung a byla používána jako doplňovací pro motorizované jednotky. Během tažení na Západě vynikl Leutnant Adrario poprvé ve velení a obdržel Železný kříž 2. třídy. 22.6.1941 velel poprvé průzkumné jednotce na ruské půdě. O osm měsíců později byl nejen zraněn střepinami ruské talířové miny, ale také přežil první ruskou zimu. Na jaře byl vyznamenán Útočným odznakem pěchoty a EK I a v dubnu 1942 převzal Oberleutnant Adrario 1. Kompanie praporu. V květnu byl za obranné boje u Volchova vyznamenán Německým křížem ve zlatě a Sponou za boj zblízka v bronzu. V létě byl po zranění střepinami na hlavě převelen do Ersatz Abteilung v Bad Reichenhallu a zúčastnil se výcviku v protitankových a průzkumných kurzech v Infanterieschule Hohenfels. V únoru 1943 byl Friedrich Adrario opět ve velení 1. Kompanie, Aufklärungs Abteilung 113 v Rusku. Během několika nasazení byl potřetí zraněn a brzy byl opět v Paříži. Po dalším výcvikovém kurzu v Panzertruppenschule byl v červenci 1944 jako Hauptmann jmenován velitelem Panzerjäger Abteilung 200, 21. Panzer Division. Divize tvrdě bojovala již několik týdnů proti Britům a Američanům u Caen. Během týdenních obranných bojů po boku SS-Division Hitlerjugend byli Adrariovi muži pod stálými dělostřeleckými a leteckými útoky. Spolu se Sturmgeschütze a pěchotou čelily opakovaným těžkým britským útokům zvláště Jagdpanzer III a IV a 88 mm Flak z Panzerjäger Abteilung 200. Jako Abteilung Adrario zničili v červenci a srpnu 1944 nejméně 116 nepřátelských tanků, dále pak několik protitankových děl a jiných vozidel a za to obdržel Adrario 26.12.1944 Rytířský kříž a byl citován ve Wehrmachtsbericht. Dále byl vyznamenán Sponou za boj zblízka ve stříbře. Ještě v srpnu byl Hauptmann Adrario převelen do 272. Volksgrenadier Division jako velitel jejího Panzerjäger oddílu. Následující měsíce prožil Adrario ústupové boje k německým hranicím. Několik týdnů před koncem války byl zajat Američany po průstřelu pravé ruky a byl propuštěn ještě v roce 1945. V roce 1954, tři roky po založení B-Gendarmerie, byl Rittmeister (Hauptmann) Adrario převzat novým rakouským Bundesheer. V roce 1956 se jako Hauptmann stal velitelem roty v Jäger Bataillon 22, o dva roky později byl Adrario převelen do Arbeitsstab „Panzerjäger“ nové Panzertruppenschule a zformoval první Panzerjäger-Schulabteilung. V roce 1959 byl krátce členem štábu Korpskommando I, absolvoval Major Adrario kurs Generálního štábu a v roce 1962 byl ve štábu nové 9. Panzergrenadier Brigade. O rok později se stal náčelníkem štábu této jednotky a brzy jako Oberstleutnant i.G. se stal v roce 1967 hlavním výcvikovým důstojníkem renomované Landesverteidigungsakademie ve Vídni a vedl kurzy štábních důstojníků. Jako Vrchní ubytovatel zodpovídal za 150.000 mužů a 11.000 vozidel! V roce 1973 byl povýšen do hodnosti Brigadier a převzal vedení Heeres-Materialamtes a v roce 1983 byl jako Generalmajor propuštěn do penze. Byl vyznamenán Zlatým čestným pohárem republiky, Zlatým čestným pohárem Dolního Rakouska a Tyrolským řádem orla ve zlatě a dnes žije ve Vídni.
